Vladimír Burjánek: Prožitek

8. prosinec 2013

Náš tříletý mrňous si letos prožije vlastně poprvé naplno své dětské Vánoce. Loni byl ještě hodně malý, ale letos si všechno vynahradí. Šťastně jsme se v tomto týdnu přenesli přes Barborku, Mikuláše a čerty a míříme k Ježíškovi. Však jsme mu toho také už několikrát napsali úctyhodný seznam, ve kterém samozřejmě nemůžou chybět nějací dinosaři, autíčka, malovací potřeby a spousta dalších nutných věcí. Protože mezi mými, dědečkovskými a jeho Vánocemi se táhne dlouhá, sedmdesátiletá šňůra, napadlo mě, v čem mohou být naše zážitky stejné a v čem jiné?

To stejné a léta se opakující jsou přání dětí, také předvánoční očekávání, dychtivost a nedočkavost onoho svátečního dne. Jeho vzácnost a tajemnost, která se každoročně opakuje v celém dětství. I radost je stejná - bez ohledu na dobu pokroku a dokonalost techniky. Jako já jsem se obrovsky těšil z nadělené dřevěné mašinky, dnešní caparti jásají nad auty na dálkové ovládání, mechanicky dokonalými a elektronikou vymlsanými hračkami, ti starší nad nejnovějšími zázraky techniky. A nad tím vším zůstává prožitek, tak obyčejná a tak krásná radost. Tu nacházíme pod svítícími stromečky rok od roku. Je dobré, že všechna tahle opakovaná štědrá krása má stejné kouzlo teď jako před sedmdesáti lety a bude mít svoji přitažlivost třeba za dalších sto let.

Spustit audio