Víte, jak vzniká přirozený les? Dozvědět se to můžete na unikátní šumavské stezce na úpatí Poledníku
Přirozený les se od toho hospodářského liší na první pohled. Nikdo v něm nic nekácí ani nesází, ale především se v něm nechává vše odumřelé svému přirozenému rozkladu. Jak to vypadá v praxi, se můžete přesvědčit na názorné naučné stezce nazvané Jak se rodí les. Najdete ji nedaleko rozhledny Poledník na Šumavě.
Kroky návštěvníků této části Šumavy míří většinou rovnou na rozhlednu Poledník, a tak velká část z nich stezku mine. Možná i proto, že vrchol Poledníku působí na běžné turisty poněkud neutěšeně. Stále jsou tu totiž patrné následky řádění orkánu Kyrill z roku 2007. V polovině nebo třetině zlomené obrovské smrky vyznívají až apokalypticky.
Ve skutečnosti ale nejsou podobné kalamity v přírodě ničím neobvyklým. Tam, kde se nechává les přirozeně svému osudu, se jednou za čas vzrostlé stromy samy skácí k zemi. Větrem, vlastní váhou nebo v důsledku oslabení po napadení houbami. „Zlomí se postupně třeba i na třikrát, než definitivně splynou s krajinou,“ popisuje Josef Štenberk ze Správy Národního parku Šumava.
Síla a moc přírody v přímém přenosu
Mezitím se na Zemi dějí doslova zázraky. Po sedmnácti letech od orkánu Kyrill už jsou tu vidět mladé smrky, ale i takzvané pionýrské dřeviny. To jsou většinou vrby, břízy a jeřáby. Jejich lehká semena snadno přenášejí ptáci v trusu a zasejí tak zcela spontánně, bez plánování nový přirozený les.
Veškeré procesy se tak tady nechávají na samotné přírodě. Staré dřevo se podle Josefa Štenberka rozkládá i sto let. Mezitím tu postupně vyroste nový pestrý les. Suché dřevo slouží jako útočiště celé řadě živočichů a hub. Částí stezky vede pohodlný dřevěný povalový chodník, někdy je ale nutné brodit se travinami, což ještě umocňuje zážitek z procházky stezkou Jak se rodí les.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
