V Třebíči se brzy roztočí větrný mlýn. Těžká technika tam usadila hřídel a lopatky

Zařízení, které původně sloužilo k mletí stromové kůry, takzvaného třísla používaného na činění kůží, by mělo vypadat téměř stejně, jako v době svého vzniku v 19. století.

Tehdy se ale museli dělníci obejít bez těžké techniky, kterou naopak povolali současní dělníci. 

Mohutnou dřevěnou hřídel větrného mlýna na Kanciborku v Třebíči právě zvedá i s částí lopatek do výšky několika desítek metrů jeřáb a tesaři ji usazují do otvoru pod střechou typické válcové stavby. 

Dubová hřídel

Jde o jeden z nejsložitějších úkolů opravy mlýna. I když i samotná výroba hřídele zabrala zhruba čtyři měsíce, jak potvrzuje tesař Jaroslav Juda: „Hřídel je nahoře uložená v zadní části v ocelových ložiscích a v přední části v dřevěném ložisku, dřevo na dřevo.“

Celá hřídel je vyrobená z dubového dřeva. „Práce byly náročné, protože se to všechno dělalo ručně. Kmen se musel osekat sekerama do hrubého tvaru, který byl čtyřhranný, potom do šestihranu a na některých místech do dvanáctihranu a ten se potom ladil do kulata.“

Lopatky

Náročné bylo už samotné určení podoby lopatek, nedochovaly se totiž žádné záznamy o jejich původní podobě, jak vysvětluje projektant Martin Blažek: „Návrh vycházel z nějakých dochovaných historických podkladů z ostatních mlýnů tady v republice, ty se konzultovaly i s různými odborníky, hlavně sekerníky, kteří se zabývají výrobou těchto replik a také jsem se byl na několika mlýnech podívat, kde ten mechanismus zůstal alespoň částečně dochovaný.“

Celá rekonstrukce objektu začala letos na jaře. Práce by měly být dokončené v polovině prosince. Mlýn by pak měl být připravený na své otevření s novou turistickou sezonou. Pokračuje mluvčí třebíčské radnice Irini Martakidisová: „Budou tady dvě expozice, v přízemí bude expozice koželužství, co to znamenalo tady pro Třebíč a potom v tom prvním patře bude expozice dobového bydlení, protože od roku 1929 do roku 1977 ten mlýn sloužil k sociálnímu bydlení, takže tady bydlely chudší rodiny.“

Rekonstrukce objektu dokončeného v roce 1836 vyšla na zhruba deset a půl milionu korun.