V Karkulce nemůžete udělat chybu
Jak psát jméno pohádkové postavy Červená Karkulka? Dřívější i poslední Pravidla českého pravopisu kodifikovala psaní slova karkulka s malým písmenem. A s tímto pravidlem se setkáme i v učebnicích a různých pravopisných příručkách.
Tímto pravidlem se udržovala souvislost s původním významem – karkulka označuje dětskou čepičku, a postava tak byla nazvána podle výrazného rysu. Postupně se slovo osamostatňovalo a kromě původního významu se stávalo také vlastním jménem.
A objevovalo se i v pohádkovém názvu, ve kterém jsme se setkávali s dvěma podobami: O Červené karkulce (psáno s malým k) nebo jen O Karkulce (psáno s velkým K). A to je právě doklad zmiňovaného posunu, v jehož důsledku došlo k pravopisné změně. V Internetové jazykové příručce nacházíme následující vysvětlení: „V názvu pohádkové bytosti uvádějí Pravidla českého pravopisu pouze podobu Červená karkulka, lze však tolerovat i Červená Karkulka".
Takže i když je Červená k/Karkulka stále součástí školních pravopisných cvičení, pro nás to znamená, že ve jméně nemůžeme v psaní velkého písmena udělat chybu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
