V Česku chybí dárci orgánů. Často za to může nesouhlas rodiny zemřelého

„Když už já umřu, tak můžu dát někomu jinému možnost, aby ještě žil. Byl bych rád, až já tady skončím, aby někdo jiný mohl pokračovat,“ říká Vojta Tuma z Jihlavy, kterému připadá dárcovství jako samozřejmost. Přesto neví, jak má oficiálně postupovat.

„Nevím, jestli se to dá nějak předem zařídit, někam napsat, že bych možnost darovat pak chtěl využít, ale byl bych rád, kdybych po svém skonu ještě posloužil,“ dodává.

Transplantační koordinátorka Anna Habermanová z pražského Motola vysvětluje, že pro to, aby se člověk po smrti stal dárcem orgánů, nemusí za života dělat vůbec nic.

„V České republice platí podle zákona takzvaný předpokládaný souhlas. To znamená, že kdo nechce být dárcem, musí se zaregistrovat do národního registru odmítačů dárcovství,“ popisuje.

Dalším, kdo může dárcovství zabránit, a to i přesto, že si ho za života nebožtík přál, jsou příbuzní.

„Naší povinností je říct jim smutnou zprávu, že jejich příbuzný má smrt mozku, tudíž jako člověk zemřel. A že se chystáme o něj pečovat dál jako o dárce orgánů. Většina příbuzných to v tom šoku v první chvíli zpracovává, ale s postupem času většina s darováním orgánů souhlasí,“ tvrdí jihlavská lékařka ARO Ladislava Švestková.

Proti dárcovství se často postaví pozůstalí

Nezřídka se ale stane, že se příbuzní proti odběru orgánů postaví. V tu chvíli je podle Anny Habermanové bitva o záchranu dalšího života předem prohraná.

„Nemají sice ze zákona právo to zakázat, ale když dělají ‚dusno‘, křičí na nás a vyhrožují medializací, tak jim řekneme, že to nechceme. Nechceme žádný skandál, to by situaci jen ublížilo,“ konstatuje.

Jediným řešením prý je promluvit si o svém úmyslu být po smrti dárcem orgánů s rodinou, aby nestála možné záchraně dalšího života v cestě. Jediné tělo může zachránit až šest dalších.

Nebožtík, napojený na přístroje pro zachování funkce orgánů, je buď převezen do transplantačního centra, nebo přijede tým z centra do nemocnice v místě úmrtí. V prvním případě je tělo po odebrání orgánů vráceno tam, kde člověk zemřel.

„Ze zákona mohou pozůstalí požádat nejen o proplacení převozu blízkého, ale i o příspěvek na pohřebné,“ dodává jihlavská lékařka Ladislava Švestková.

Nejpoptávanějším orgánem jsou ledviny. A například na plíce je právě teď v Česku 50 čekatelů. Většina z nich se nedočká dříve než za rok.