Dana z Blatné |Děkuji za téma a za dodržováni tradic. Miluji folklor a tradice ctíme stále. Dědictví davnych dob a Poutě Masopust Májky a čarodejnické ohně. Jsme kraj dudáků a mezinárodní festival Dudáků je pro mne velkou událostí a zážitkem , stejně jako lidové písně z Práchenska i Chodska (narodila jsem se na Plzeňsku) a tyto kraje maji společnou dudáckou muziku a zpěv . Je mi velkym potěšením a ctí žit tady v naši nadherné Zemi Cesko Moravské a podporovat tyto skvostné tradice a zvyky..
Bedřich |Dobrý večer u nás je pořád masopust. Nebo Jakubské léto
Dobrou noc
frantisek svaricek|DOBRY VEČÉR P.JARUŠKO A POSL.N.L.KAŽDÝ STÁT MÁ SVŮJ FOLKLOR A DÁ SE URČITĚ POSLOUCHAT,ALE TO CO SE DNESKA HRAJE NEMÁ NIC SPOLEČNÉHO S KTERÉHO KOLIV STÁTU.,NAKONEC TO VIDÍME JAK SE U TOHO MLÁDEŽ BAVI,JE TO HRŮZA..NAŠE SOUBORY DOKÁŽÍ VYPRODUKOVAT KRÁSNÝ PRAVÝ ČESKÝ FOLKLOR,KTERÝ SE NEKTERÉ KAPELY SNAŽI INDIVIDUÁLNĚ VYVÉZT DO SVĚTA,,HLAVNĚ DECHOVÉ KAPELY.NEMÁM NIC PROTI KAPELÁM TYPU ABBA,KTERÉ HRAJI KRÁSNÉ MELODICKÉ SKLADBY.,KDE SI I MY STARŠI OBČANÉ RÁDI ZATANČÍME.URČITÝ VLIV NA PROPAGACI FOLKLORU MÁ TELEVIZE,RÁDIO,A POŘADATELÉ HUDEBNÍCH AKCÍ,PROTOŽE JIM JDE HLAVNĚ O ZISKY A VŮBEC NE O CHOVÁNI MLÁDEŽE NA TĚCHTO ZÁBAVÁCH,JE TO ŠKODA.ZDRAVI MILOVNIK ČESKÉHO FOLKLORU FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
franz|folklór je můj svět , má maminka z slovácka, má paní též, měl a mám to vlastně doma, pod vlastní střechou, při studium na technice, před více než padesáti lety , jsem byl členem folklor souboru, jako tanečník, dnes, kdy jsem v bílých karpatech, na tzv kopanicích, nevynechám jedinou příležitost, aby jsem si mohl zanotovat , ona malá baculatá, on vysoký s brýlemi to na parketu vytáčí, s očí září síla lásky k tanci a folklor písni, děvčice primášem s husličkami....to je takový zážitek, že mám vždy slzu v očích, nejsou to profesionálové, ale ten jejich projev má duši, bez ohledu na to, že jeden narůstl do výšky a jedna do šíře a v tom to je, naopak profesionální soubory již nemusím, necítím tam tu odevzdanost lidovým projevům, na pohled profesionál, jak disciplovaná armáda, stejné účesy, výška, šířka, ....holt jsem asi moc náročný, je to jako napít se z čisté studánky tady u nás vody, kterou si naberete do dlaní , nebo v té několikahvězdičkovém konfortu z broušeného poháru, z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz a na závěr, existuje na jižní moravě rozhlasová stanice, kde cimbál vyhrává od rána do večera , i to je mé pohlazení po duši
Michal Sedlák z Myšlína|Miluji dainy. Dainy (dainas) jsou starodávné lotyšské národní písně. Tvoří základ lotyšského folkloru a existuje jich nesmírné množství. Říká se, že na každého Lotyše připadá jedna daina. Jedna z dain, které znám a kterou si i sám recituji, začíná libozvučným „mana mīļa māmuliņa“ (vysl.: mana míľa mámuliňa). Vypráví o tvé drahé mamince, která se o tebe láskyplně stará, brodí se blátem a nese tě v náručí. Kdo si dainy zamiluje, získá vášeň na celý život.
Fany|Zdravím vás všechny. Mívala jsem z 11. poschodí krásný výhled na okolí a taky na vystoupení folklorních souborů, které v rámci festivalu každoročně přijížděly do našeho města. Tou dobou bylo vždy krásně teplo a dlouho nepršelo. Ale pokaždé když se soubor rozezpíval a roztančil, spustil se déšť! Napadá mě že předkové tímto způsobem možná déšť přivolávali....a nejen oni, údajně přivolal déšť i Waldemar Matuška když spustil: "Ohó, volám déšť...." Takže lidi, schne vám zahrádka? Zpívejte a volejte! Ušetříte si práci se zaléváním, ušetříte vodu :-) Dobrou noc!
Sylva|Dobrý večer. Osobně jsem tím směrem vychovávaná nebyla, zato má dcera....když jako malá začala chodit, hned začala tancovat. Jen co maličko povyrostla, přihlásili jsme ji do známého folklorního souboru. Ve třech letech tak ovládala polku, že ji dávali za příklad starším dětem, avšak když došlo na vystoupení souboru v televizi nebo zahraniční zájezd, dostaly přednost děti kamarádek ženy která soubor vedla. Tím jsme se nijak netrápili, vždyť tyto aktivity jsou pro děti fyzicky náročné. A když se musela dcera rozhodnout pro školu, ve které soubor působil, rozhodla se raději pro jazykovku a klavír. A pro svou zábavu přešla do méně náročného souboru. Hudbě, zpěvu a tanci se věnovala stále a dnes muzicíruje celá její rodina vč. 3 dětí a můj nejstarší vnuk začíná hrát ve školní cimbálovce na basu. A tak když se mě dcera ptá, jaký dárek bych si přála k svátku, přeji si aby mi společně zahráli.
