Únik před covidem a zdejší atmosférou. Mladá rodina se z Třebíče přesunula do Kostariky

Manželé Krulovi z Třebíče s rok a půl starým synem Matějem si jako dočasné útočiště vybrali Kostariku.

Kostarika

„Když si člověk uvědomí, co je doma, je to hrozné. S tím malým prtětem, které tady může venku pobíhat, můžeme si zajít všechno koupit, tak domů zatím nechceme.“ Manželé Petra a Lukáš Krulovi plánovali dovolenou v Latinské Americe už od minulého jara.

Vývoj situace u nás i v Kostarice je s blížícím se odletem stále více ujišťoval v tom, že riziko nákazy bude v cílové destinaci nižší, dokládá Petra Krulová: „Už jsme tu byli, tu zemi máme rádi. Pro cestování s malým dítětem to tady je v pořádku, všechno je dostupné, země je bezpečná, byla to pro nás jistota.“

Testy, pojištění, roušky, hygiena

Po opatření potřebných testů a covidového pojištění rodina koncem ledna opustila Českou republiku. Změna nálady i celkové atmosféry byla prý cítit už po výstupu z letadla, popisuje Lukáš Krula: „Na imigračním se smějí, vtipkují, není tam ten stres, který je u nás.“

V Kostarice jsou stejně jako u nás povinné roušky na ulicích. Pláže, restaurace a obchody ale zůstávají veřejnosti otevřené. Potřebná hygiena, odstupy a měření teploty jsou ale mezi lidmi už na první pohled větší samozřejmostí než u nás. „Dodržují to pečlivěji, nálada je tady ne tak sklíčená. Chlap tady dělá na kole od auta špízy, má tam přenosné umyvadlo a dezinfekci. V každém krámě měří teplotu, všude si myjeme ruce.“

Původně měla rodina v Kostarice strávit dva měsíce. Nyní jsou si Krulovi jisti, že tam zůstanou minimálně čtvrt roku. Pokud se ale do té doby situace v Česku nezlepší, jsou připravení si pobyt ještě prodloužit. „Je tam pořád možnost, že tady zůstaneme déle.“