Středeční Noční linka: Zažili jste na vlastní kůži žně?

10. červenec 2019

Pokud jste vyrůstali na vesnici a měli kousek pole – záhumenku, jak se říkalo – pak víte, jaká je to dřina.

Pekly se u vás koláče pro pomocníky? Běhali jste jako děti pro pivo do džbánu? Umíte stavět snopy a vázat povříslo? Chodili jste po posečeném poli a sbírali zapomenuté klásky? A taky vás štípaly ruce i nohy od slámy?

Zážitky ze žní, které jsou na Moravě v plném proudu, probereme v Noční lince.

721xxx393|No,ja nevim jestli sem byl u zni.Jeli sme na chmel ale kdyz sme este s 2 kamarady za celej den natrhali kazdej jeden vertel tak nas preveleli k mlaticce
Dana z Moravy|Hezký "žňový" večer Vám, paní Marcelko a všem posluchačům Noční linky. Zkusila bych zavolat, ale táta sleduje nějaký film, tak by bylo zle, tak zkusím být stručná v tomto tématu. Žně jsem jako malá zažila, to mi bylo tak pět, (je to před 6O lety)co si pamatuju, napřed jsme mlátili cepem a pak už jsme doma měli ve stodole mlátičku a několik let k nám chodili mlátit i různí lidé z dědiny. Celé pole jsme posekli kosou, povázali povříslama, naložili na vůz a jeli s kravičkou domů.Další den jsme sbírali na poli klásky. Pole bylo hodně daleko, takže jsme vždycky jeli na celý den. Později jsme už chodili na obecní mlátičku, ta stála uprostřed vesnice, to byla z JZD a tam jsme se střídali všichni z dědiny, to jsme si různě pomáhali, tam mne už naši zapojili do práce a vždycky jsem měla strach, že tam někde spadnu a že mne to sešrotuje dovnitř. To mi bylo tak mezi 1O-15 roky. Potom jsem na nastoupila na zemědělskou školu a v prázdniny jsme měli povinnou praxi v JZD a to jsem 14 dní jezdila jako pomocník na kombajnu. To byly ještě takové ty otevřené červené kombajny, kde se z pole prášilo a bylo vedro, no bylo to příšerné, za celý den jsem byla totálně hotová. Dneska když vidím ty velké kombajny s klimatizací, ten vyjede na pole a na jeden záběr poseká tolik, jako bylo celé naše políčko. No ale bylo to tak. Když si vzpomenu, jak jsme s maminkou vařily v kuchyni na sporáku, kde jsme topily uhlím a dřevem a muselo být zavřeno, aby se tam při mlácení neprášilo, tak se divím, jak jsme to vůbec všechno všichni vydrželi. Dnes mi tuto dobu připomíná jen cep, který mám schovaný pověšený na zdi, dřevěné hrábě a dřevěné vidle. Hezký večer všem, co poslouchají krásné zážitky.
Kája|Dědeček byl sedlák a ŽNĚ byly u nás v létě místo dovolené.Musela pomáhat celá rodina. Veškeré obiloviny se sekly kosou - to byla chlapská práce a byla to pořádná dřina!! Bohužel, jednou se stala velká tragedie když se pak mlátilo, děda vylezl nahoru na mlátičku a jak byly klásky rozházené, tak vstoupil přímo na buben, který mu nohu vtáhl a urval. Zůstal mu po operaci jen pahýl. Na tu dobu /1931/ měl velice dobře vyrobenou sváteční protézu! To mu bylo 42 let. Byl ale tak silný a věrný sedláckému stavu, že hospodařil dál. Já jsem ho obdivovala a měla moc ráda.V létě když vidím na silnici kombajny, vždy si na dědečka vzpomenu.
tomáš|Dobrý večer- žně jsem mněl v přímém přenosu.Jako agronom jsem musel být po celou dobu mlácení na poli.Jedná se o dobu před listopadem89 a toto období nebylo příjemné. Proč mnoho prachu a já děvečka pro všechno.Ráno mimo svoji práci svést kombajnéry na pole pak k obědu ,zajištovat svačiny a pití a nakonec večer kdy nešlo mlátit pány kombajnéry rozvést domů a tomu předcházelo zastavení v hospodě a trpělivě čekat na dobu odchodu.Za tuto práci jsem byl odměnován tarifní mzdou 2300kč. A kombajnéři elita 8000-11000.Tak to chodilo,takže rád nevzpomínám.
Daniela|Téma moc neotřelé a proto chci zavzpomínat. Svoje první žně jsem zažila jako desetiletá holka na prázdninách u dědečka. Obhospodařovali tenkrát za humny maličké políčko a když nastal správný čas, děda zavelel: Dnes budou žně! Babička vyvezla žebřiňáček, děda se do něj zapřáhl a jeli jsme na obilí. On sekal a babička vázala do snopů a uvazovala povříslem. Pak se vše naložilo a odvezlo domů. Na betonovém zápraží byla natažená celta, na ní se obilí rozložilo a děda s babičkou dřevěnými cepy mlátili obilí. Pobrukovali si při tom na cukr, na kafe. Ona ta vymlácená zrna nebyla ani na cukr, ani na kafe, ale pro naše slepičky. Slámou se podestýlalo zvířatům a nic nepřišlo nazmar. Každé léto jsme chodili na velká pole sbírat klásky. Na strništích jsme si kotníky sedřeli, ale co bychom pro obživu slípek neudělali. Aspoň k tomu nás babička vedla. Vaše téma mě přimělo k přemýšlení, kde vlastně ty dva cepy skončily? Nevím. Druhou vzpomínku mám z let pozdějších. Na počátku 60. let jsme jezdili na noční výmlaty do JZD. Mladí rozhlasáci se k práci moc postavit neuměli, ale legrace jsme si užili tolik, že je i po letech na co vzpomínat. Poslední žně si pamatuji z doby nedávné, tak před třiceti roky, kdy už jsem se dostala i do kombajnu a uměla dokonce rozlišit názvy německých obřích sklízecích strojů. Všichni žili žněmi. Vycházel žňový zpravodaj, hrály se žňové častušky, okresy soutěžily, pořád se informovalo, kolik je sklizeno a jaké jsou výnosy. Dnes už dohromady o žních nic nevíme. Tak ať to letos i přesto hodně sype! Dobrou noc přeje Daniela z Prahy
autor: Marcela Vandrová

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.