....mail....|Dobrý večer paní Ježková.
Jsem rád,že se dnes věnujete tématu,,které je mým koníčkem.Naše obec Těrlicko byla postižena výstavbou přehrady,která zásobovala na karvinsku doly a hutě vodou.Bylo zlikvidováno asi 292 objektů
a větší část obce zmizela v roce1963 pod vodní hladinou.Na levém břehu nové přehrady vyrostlo v roce 1960 nové sídliště,kde jsme bydleli a pozorovali ,jak se i toto sídliště během posledních padesáti let
změnilo.Protože se mě tyto změny bytostně dotýkaly,rozhodl jsem se je zdokumentovat pro příští generace ,aby měli jasno, co se skrývá pod hladinou Jak jste připomněla v pořadu nejkrásnější a nejvzácnější
jsou právě ty černobílé fotografie míst,která už nejsou.Jen na ukázku Vám posílám snímek středu obce a jeho dnešní podobu.Všechny tři publikace jsem nazval Trilogií o těch ,kteří tu byli před námi pro ty
kteří příjdou po nás.Těch míst ,na která rád vzpomínám je hodně,ale na jedno mám velmi smutnou.Tam kde jsme si jako děti chodili hrát celý rok na louku u lesa postavili celou novou ulici a jednou pro vždy
náš kouzelný svět zanikl. Život ale běží dále a my už jen můžeme dnes spolu s Vámi vzpomínat.Děkuji za hezký pořad a přeji dobrou noc.
Hezké svátky přeje Chroboczek Ladislav
Helena Plzen|Dobrý večer,vzpomínám a vždy budu vzpomínat na svůj rodný dům,který byl zbourán tak jako mnoho jiných v rámci budování sídliště a silnice.Mnoho lidí to nepřežilo,neboť si ty baráčky postavili,strávili tam mnoho a mnoho let a pak byli vystěhováni.Dnes,když tam jedu na hřbitov,který zůstal,tak vidím,že to ani nebylo třeba bourat a my tam mohli dále žít,ale byl to veřejný zájem a my dostali za své byráčky směšnou částku.
zdenka|zdravím....při vyprávění paní Marty z Pardubic jsem si připměla mládí,bydleli jsme přímo vedle zmíněné židovské synagogy
Tom|Vzpomínám na chatovou osadu Suchý u Boskovic. Stinný les s pár desítkami chat. Později několik stovek chat, ale stále stín, mír a klid. Kůrovec však smrky paralyzoval tak, že padaly i na chaty. Vše muselo být vytěženo. Nyní je to pohled jako na měsíční krajinu s budkami. Jakoby mi kůrovec vygumoval ( vykácel) dětství...
Jana|Zdravím paní Zoro. Tak včera vzpomínání na taneční, dnes vzpomínání na místa zmizelá a bohužel těch míst je dost. Ale jedno místo mám spojené s vůněmi - v naší obci byl velký ovocný sad se skladem a můj taťka tam často chodil za panem sadařem a mne brával s sebou. Na jaře byl sad jedna kvetoucí voňavá kytice, v létě se červenaly třešně, na podzim zlátla a červenala se jablka, švestky a blumy byly modré a sladké, a v zimě byl sklad provoněný uskladněnými jablky. Pan sadař zemřel, stromy zestárly, obec sad zlikvidovala a dnes tam stojí čtvrť rodinných domků. Ale vždy když tudy procházím, cítím tu nádhernou vůni jablek a alespoň na malou chviličku se vracím do dětství. Jana
Jičí Frič|aZajímavé téma-zejména pro nás dříve narozených je těch zajímavých míst více. Jsem narozen v Ostravě - od r.1963 ale již jsem "putoval" nejdříve sám, posléze s manželkou a dětmi po republice. Rozhodně jedno z nejzajímavějších míst co si pamatuji jako malé dítě byla havířská kolonie v Ostravě-Hrabůvce, z druhé strany Ostrava -Vítkovice. Skládala se z sestavy dlouhých dřevěných přízemních domů, uprostřed byla chodba z které se vstupovalo do jednotlivých jednopokojových bytů). Takže v místnosti byla kuchyně a ložnice, do sklepa byly z kuchyně schůdky. Na konci chodby umývárka s litinovým žlabem a hromadou kohoutků. Samozřejmě studená voda. Pokud nemrzlo, byla možnost zatopit v kotli na případnou koupel - ovšem v případě, že se v baráku nacházelo cca 30-50 obyvatel i s dětmi, byla možnost koupele mizivá. Rovněž se zde nacházelo
WC pro všechny....V případě úmrtí byl nebožtík vystaven v pokoji v otevřené rakvi, zapálené svíce, ztemněné okno a přítomné "plačky" . Zde se příbuzné loučili s nebožtíkem. Pamatuji si takový pohřeb v r.1953, kdy se příští den odnesla rakev do proskleného a ozdobeného pohřebního vozu, za kterým šli nejbližší příbuzní a dále ostatní, včetně hudebníku. Pohřební vůz byl tažen párem koní, obložen věnci a celý průvod se přesouval k hřbitovu. Celý smuteční akt byl důstojný, smutný ale nezapomenutelný. Jinak bydlení takového množství lidí bylo na tak složité podmínky velice pohodové, poznačené samozřejmě tím, že většina obyvatel byla zaměstnanci v hornictví. Okolo byla polní cesta, dále louky (zde Ostrava končila), ještě podzemní kryty a sklady munice a zbraní z války....což pro děti bylo nepředstavitelné lákadlo. Nyní se v těch prostorách nachází panelové domy, které takřka sousedí s hřbitovem. Mimo hřbitova se zde nenachází nic co by mohlo připomínat minulost. Pochopitelně, život jde dál a zpět do minulosti by se nikomu nechtělo - tak snad alespoň tato krátká vzpomínka na mé prarodiče a poválečné bydlení....
