bývalý skaut Artur |Dobrý večer, například velká lesní moudrost, která upozorňuje na to, že všechny naše činy mají své následky. Co člověk dělá, to se mu vrátí a při hlasitém volání do lesa, to může být třeba rozzlobený hajný nebo lesník, který se objeví. V lese, se chováme tiše a pak nám i les poskytne klid a svoji sílu. Prostě, jak se do lesa volá ...
Martins|Dobrý večer, od mala miluji listnaté lesy, malé potůčky, říčky a skály porostlé mechem a borůvčím. Les mi vždy zpíval a potůček mne zurčením konejšil. Když jsem měla splín či smutek na duši, natáhla jsem se do mechu a trávy a usnula. Po jednom hodně velkým životním karambolu jsem na kraji lesa usnula a vzbudila se za 8 hodin. Měla jsem pocit znovuzrození, jako by země všechnu mou bolest do sebe vpila. Cítila jsem se svěží a očištěná. Nikdy na tu lehkost bytí nezapomenu a jsem za tuto zivotní zkušenost a moudrost přírody a její energii moc vděčná... Hledejme všichni s úctou a vděčností tato spojení s matkou Zemí a čerpejme energii z její krásy a moudrosti. Mějte se všichni moc prima. Martina
Bedřich |Dobrý večer já to mám kousek do lesa. Já tam vidím v lese jelena a Srny mám rád přírodu dobrou noc
Eva z jižních Čech|Jako děvče jsem čerpala z útlé knížky s ilustracemi nazvané U táborového ohně. Uměla jsem morseovu abecedu teď už asi jen ... --- ... . V knize byly popsané různé typy stavění ohniště ze dřeva, třeba pagoda. KPZ to je jasné. Také tam byly popsané uzly, umím už asi jen uzel ambulantní. Nedávno jsem si zkusila lodní nebo dračí smyčku. Zásady i z této knihy i z výchovy v rodině: při návštěvě lesa se člověk nechová hlasitě, nerozkopává houby, které si nebere domů, odpadky po sobě nenechává v lese nebo jinde v přírodě, ale odnáší je domů do odpadu. Jo a také popsaní různí bobříci: odvahy, mlčení a další. Skautkou jsem se nestala, protože při uvolnění v šedesátých letech jsme to s kamarádkou nestihli. Uvolnění trvalo krátce a skaut byl zase zakázaný. Tehdy vycházely také Foglarovy Rychlé šípy, ty jsme hltali. Znakem lesní moudrosti je bílý štít s modrými rohy. Štít symbolizuje „obranu“, bizoní rohy „útok“. Bílá barva odráží čistotu myšlenek a modrá barva rohů připomíná modrou oblohu – heslo woodcraftu. Cílem woodcraftu je člověk vysoké lidské úrovně, tedy člověk pečující o své zdraví a tělesnou zdatnost, který žije v souladu s přírodou, člověk prahnoucí po poznání a svém všestranném rozvoji, člověk pevných morálních zásad, který je prospěšný svému okolí. Přeji krásný večer a krásný srpen.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P.BORKU A POSL.N.L.CO DÁVÁM NA PRVNI MÍSTO V LESE,JE TO ORIENTACE,PROTOŽE KDO SE NEUMI V LESE ORIENTOVAT ,ZPANIKAŘI A DĚLÁ ZMATKY. V LESE SE DÁ KRÁSNĚ URČIT SEVÉR ,MŮŽETE TAKY NARAZIT NA DIVOČÁKY,NEBO DOKONCE NA MEDVĚDA,TADY TO CHCE CHLADNOU HLAVU A NESPANIKAŘIT,PŘÍRODA DOKÁŽE BÝT KRUTÁ,MÁME TADY PŘÍKLADY ZE SLOVENSKA,KDE DOŠLO K NAPADENI ČLOVĚKA MEDVĚDEM,ALE TAKY JSOU NEBEZPEČNÁ MALÁ STVOŘENI A TO KLÍŠTATA. NAPOSLEDY JSEM BYL V LESE V OKOLI MACOCHY,A TO UŽ JE ASPON OSM ROKŮ.ZDRAVI,FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.KDO SE BOJI NESMI DO LESA.
Michal Sedlák z Myšlína|Vážený pane moderátore, vážení posluchači. Lesní moudrost – o té by mohla vyprávět Anna Pammrová, nepříliš známá spisovatelka a filosofka. Žena s duší lesa. Obdivuji odvahu Pammrové vzepřít se konvencím a žít po svém. V té době musela lidi provokovat svou schopností samostatného úsudku. Myslím, že pochopení pro její svébytné způsoby má pouze jedinec s otevřenou myslí. Třeba výrok Pammrové, že houby jsou lesní hnůj, ne každý umí přijmout. Anna Pammrová není pro mě tím, kým je nebo by byla pro ostatní. Cítím se příbuzný s jejím duchem. Oba vnímáme přírodu jinak. Hlouběji, opravdově. Já vnímám přírodu také hodně umělecky. Miluji třeba podzimní pošmourno. To se listnaté lesy zbarvují do pastelových tónů. (...) Vážení, mám jednu naléhavou prosbu k nám všem. Učme děti, že příroda není lunaparkem. Není hřištěm. Není atrakcí. Příroda je něčím jiným, něčím mnohem víc. Veďme děti k respektu vůči tomu, čeho jsme součástí. Nikdo jiný než jejich rodiče, prarodiče, učitelé to za nás neudělá. Dobrou noc.
Bohumír, nikdo není perfektní.| Zdravím přátele N. Linky, láska k přírodě a procházky lesem , či procházky po hrázi, bylo něco pro mě. Koukat jak to starší dělají, z kůry stromů si vytvořit třeba zajíčka, naučit se poznávat druhy lesních stromů, nechat se ošlehat kopřivami tak, aby vás nepálily. Plavat pod splavem, donést domů bažanta z lesa po honě. Ano to jsou vzpomínky když se plavalo na řece Moravě v lese i za bouřky. Dnes tomu mladí ani nevěří.
Sváťa z Brna|Dobrý večer všem linkařům a Vám pane Borku tuplem.Sám jsem nasával Lesní moudrost od strejdy ale i v dnes opovrhovaném Pionýru.Naučil jsem se udělat lodičky , prak , luk i morseovku.Ovšem to úplně nejlepší co bych vřele doporučil k vydávání každý rok je "Můj zálesácký zápisník " vydaný v roce 1980 Českou státní pojišťovnou .Drobná příručka je vskutku univerzální.Obsahuje pokyny a informace např.Tábornické rady co ssebou ,Ohně různého druhu,Houby jedlé a jedovaté , Co roste v lese a okolí ,Táborový barometr ,Stopy ptáků i zvířat, Uzly všeho druhu , Morseovku i její šifrování ,Indiánské písmo ,Orientace ve dne , v noci Jak co rychle ošetřit ,Tento malý zápisník má stálou hodnotu a hlídám si ho. i pro další generace. Váš Sváťa dnes celkem 375 příspěvek do Noční linky letos 50 tý.Tak a je to
franz|vztah člověka k přírodě je sebedestrultivní, ti kteří zvládají opak to nezachrání, mám raději cvrčka, než v lese človíčka, z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz, , jsem z zěch, kteří zastaví na silnici . vystoupí z auta a jde sebrat odpadky, které lemují komunikace od milovníků přírody, ta většinová populace u nás nás pohřbí i se svým politickým smyšlením............jsem rád, že jsem již tak letitý, jak jsem a nedočkám se toho tzv soudného dne dne, kdy homo sapiens obdrží od přírody vysvědčení.............
