Linka|Dobrý večer.
Děkuji za téma „ Jak se zdravíme“.
Světový den Pozdravů bude 21.listopadu.To my ,posluchači vaší Noční linky ,už na něj budeme připraveni.
Vzpomněla jsem si na našeho pana profesora latiny kterou jsme měli povinou na SVVŠ.
Vešel do třídy,postavil se před nás a pozdravil nás úklonou hlavy.Stejným pozdravem se s námi rozloučil když odcházel ze třídy.
S tímto pozdravem už jsem se u nikoho nesetkala,ale stále po přednáškách podvědomě očekávám toto vyjádření poděkování ,že jsme vyslechli myšlenky přednášejícího.
Stejný profesor nás také učil ruštinu,tam se neukláněl,jen vyslovil pozdrav v ruštině.
Je pravda,že na dálku, např.přes ulici se také zdravíme kývnutím hlavy,ale úklonou mne od mých 18 už nikdy nikdo nepozdravil.
Nočně zdravím všechny posluchače NL a přeji ať mají Dobré ráno.
Bedřich |Dobré ráno základ je pozdravit já jsem kolikrát pozdravil panna mistra a on kolikrát to ignoroval já pák taký já jé ho
Ladislav z Olomouce|Původně jsem neměl v úmyslu poslouchat dnešní NL, ale když jsem si poslechl příspěvek pana Bohumíra jako vždy k věci a tématu, tak vám chci říci jak se zdravilo ve školkách a školách, které měly vychovávat a né do toho vnášet ještě politiku, aby pak dostaly bod k dobru u nadřízeného orgánu. Ve školce musely zdravit Čest prácii a když jsem si přišel pro dceru a ta při odchodu pozdravila Dovidenia (bylo to na Slovensku), tak učitelka ji okřikla, že jak zdravíme a musela říci Čest práci a teprve tehdy byl pozdrav považovaný za dostatečný. Neviděl jsem v tom smysl pětileté děti už směrovat takhle politicky a dobrá vůle dát nějaký pozdrav pracujícím se v tomto případě minulo účinkem. ---mě to tak zaskočilo, že jsem nebyl schopen jí něco říci U syna to bylo podobné, akoráte revoluce ho zastihla v posledním roku školky a prvním roce po revoluci a takl na moji vědomně jízlivou otázku jak soudružky ve škole, mě poučil, že na škole jsou paní učitelky a soudružky že byly ve školce.
Zdravím do tmavé noci a přeji krásný sluneční den slíbený našimi meteorology. Z Olomouce hanácké metropole zdravím do tmavé noci a přeji krásný sluneční den slíbený našimi meteorology
Sváťa z Brna|Dobrý večer hezkou dobrou noc všem.Snad to ještě stihnu.Pozdrav je důležitý jak při příchodu tak i odchodu a přidá li se úsměv hned je lepší náladu.Přidám něco na pobavení.Přijdu li tamkde to znám prohlásím třeba " tak jsem tady je to tady ? tož dobrý den " Při odchopdu zase klidně zazpívám začátek písní " No tak já už se loučím plakat by byl snad hřích " nebo " volám na shledanou , co mi jiného zbývá " No a s kamarády někdy padne " tě pic " či " zdraví sílu " odpověď zní "najdeš v sýru " na to já " nebo taky v elixíru " no a končím vám všem -bylo toho trochu moc pac a pusu dobrou noc .Váš Sváťa
Ivana|Dobrý večer,pozdrav by měl být takovou samozřejmostí jako poděkovani..v dnešní době mobilů,pokud volá neznámé číslo,v žádném připadě neříkám přijmení..využijí z jiného telefonu jako že už vás znají..hezký večer všem..
Daniela z Prahy|Nerušený poslech všem posluchačům . I tak se snad dnes dá pozdravit. Za mého dětství babička říkala: Pomáhej pánbu a lidé opáčili Dejžtopánbu! Variant pozdravů bývalo mnoho. Říkalo se: pozdravit je slušnost a odpovědět povinnost. Vrátím se krátce o šedesát let zpátky, kdy se na pracovišti zdravilo Čest a všichni si tykali. Tykat starému vrátnému mi bylo velmi žinantní, natož mu říkat čest. Tak jsem s úsměvem pípla: dobrý den, zdravím. Starý soudruh hned spustil: Čest, dobré ráno, buď zdráva soudružko. Naučila jsem se hovořit tak, abych přímo neoslovovala. V polovině šedesátých let jsem měla kolegu, byl ode mne jen o dva roky starší a tykání by nám v tom kolektivu nejvíc slušelo. Ale my jsme se s Láďou Rybišarem domluvili, že v rozhlasovém studiu, kde si všichni tykají, si budeme vykat. Nikdy neřekl čest, ale Dobré poledne milostivá! Věřte nebo ne, my jsme to vydrželi, byť jsme kvůli tomu byli mnohokrát na koberečku.
Dnes v paneláku lidi neznám a oni na chodbě ani nezabučí. Víte, že ty mladé já, stará dáma ,hezky nahlas pozdravím. «Přeju krásný den!« To je údiv! Daniela z Prahy
Kuba z Polski|Dobrý večer Borku !
V Polsku se nejčastěji zdraví a loučí "Czesc" v polštině a "Ahoj" v češtině .
Mladí lidé v Polsku nejčastěji říkají "Siema" hah , Například na ulici nejčastěji "Dzien Dobry "
Posílám pozdravy z Polska všem občanům České republiky a pro pana Borka z Českého rozhlasu protože jsi můj oblíbený moderátor Noční linka Zdravíme vás Ahoj .
Alena|Dobrý večer všem. My se s bráchou, švagrovou a s neteřemi zdravíme hodně srdečně, objímáme se a dáme usu na obě tváře, protože se máme velmi rádi. Jinak musím říct, že i se svým šéfem jsme se měli moc rádi, nemyslím tím, že bychom měli až úplně blízký vztah, ale celá léta jsme si moc rozuměli a tím se nám spolu i dobře pracovalo. Vím, že když jsme byli třeba na školení, spousta lidí kolem nás si myslelo, že je to můj manžel. Ale dodnes mám úplně jiného chlapa za manžela, oni se samozřejmě znali. Mám ráda i se svými přáteli takové srdečnější pozdravení a do telefonu zase já říkám jen: prosím, protože se stalo, že řeknete náhodou ano a pro nějakou společnost už to byl signál, že je uzavřená smlouva. No a dobrý den řeknu vždycky i při příchodu do supermarketu, i když si někteří kolem myslí, že jsem asi praštěná, když tam zdravím vlastně nikoho, ale je to zvyk, či taková slušnost?
Jana|Zdravím všechny linkaře - i to je pozdrav. Byli jsme na dovolené v Čejkovicích. Z česky mluvících hostů jsme byli my dva a pak dvě starší ženy. Samozřejmě obsluha - recepční a personál restaurace. Sedíte v restauraci, stoly nejsou od sebe ani 1 metr. Kdybychom nepozdravili my dva, bylo by ticho po pěšině. Na večeři přijela výprava - celý autobus. Nejdříve jsme tam večeřeli čtyři. Pak začali nahlížet lidé z toho autobusu. Nic jsem o nich nevěděla, nikdy jsme se neviděli a oni nakoukli, prohlédli si místnost, ale - každý pozdravil!! Byly to většinou ženy, ty jsou asi aktivnější, ale každá se podívala do tváře, usmála se a pozdravila. Později jsem zjistila, že je to výprava Holanďanů, většinou lidé v seniorském a středním věku, ale už na pohled působili příjemným dojmem. Už během té první večeře mě asi pět z nich oslovilo a nebýt té jazykové bariéry, určitě bychom si "pokecali". Tak jsme se aspoň usmáli a kývli na pozdrav.
Pak jsme se po dva dny setkávali v restauraci i ráno, na snídaních. Už jsme se "znali" od vidění, všichni pozdravili, usmáli se, někteří kývli na pozdrav, že mě to až trochu rušilo u snídaně, ale měla jsem příjemný pocit, protože to nebyl jeden člověk, tam byl výjimkou člověk, který nás nepozdravil - při vstupu nebo pak při odchodu z restaurace. Zcela neznámí lidé. Pak jsme jeli do Brna a byli ubytováni také v hotelu, kde se podávají i snídaně. Jenže, jdeme na snídani, potkáváte hotelové hosty - a nikdo nezdraví. Je to až směšné, že někdo je udiven, že se zdraví. Jsme tam týden, jsou tam v převaze Češi, ti většinou nezdraví. Zašijí se do "kouta" a ... nezájem. Ano, jsou výjimky, tohle musím zmínit. Já zdravím VŠECHNY a dík za potřebné téma. Jana
Dobromila Atalovičová |ZDRAVIM VAS MILY BORKU BRNO MOJE ZNAME KAMARADY VSECHNY NA PRIJMU CHODILA JSEM OD MALICKA CVICIT DO SOKOLA SOKLSKY POZDRAV NAZDAR MEZI DETMY A VNOUCATY SE ZDRAVIM E AHOJ PA PA PRO LIDI MAM POZDRAV DOBRY DEN DOBROU NUC MUJ POZDRAV VLASTNI CO JSEM VYMYSLELA JE ZDAR A SILU UZ MNE TAK ZDRAVI NASE RODINA VSE DOBRE JE MUJ OBLIBENY POZDRAV DOBRE ZDRAVI VSEM DOVIDENIA
Pepa| Zdravím N.L. ! Koncem čtyřicátých let byl běžný pozdrav na odchodnou ,,Sbohem" nebo ,,S Pánem Bohem". V padesátých letech jsme učitele, mistry, vychovatele a kuchařky na internátě oslovovali ,,soudruhu/soudružko" a zdravili ,,Čest práci". Uklízečky jsme neměli. Ve středu a v sobotu odpoledne jsme dostali vědro s vodou, prášek, hadr, rýžák a drhli podlahy.
Jednou při odchodu z práce se spolupracovník loučil: ,,Zítra na shledanou". Já mu odpověděl: ,,Dá-li Pán Bůh". Když se asi po měsíci vrátil do zaměstnání - cestou z práce havaroval na motorce - vzpomněl si na má slova na odchodnou. Dnes zdravím běžnými pozdravy, ale občas pozdravím dříve naučenými pozdravy ,,S Pánem Bohem" a ,,Čest práci".
Bohumír - Št| Život se nedá do detailu naplánovat, takže taková setkání probíhají opravdu různě ! Takový úsměv ze srdce, je skvělou inspirací při setkání a zároveň odměnou v následujícím hovoru. I při neohlášeném setkání s milými, se mohu projevit s nadšením, které nezná hranice. Mám za to , že pokud jsem též veden hlasem srdce, pustím kohokoliv k sobě otevřenými dveřmi. Zdravím Vás přátelé z Nl, samosebou i Vás pane Borku, udělal jste mi radost dnešním tématem. Děkuji!!!
Jana Jirkov|Pěkný večer Vám Borku i všem posluchačům. Úvodem bych chtěla popřát vše nej nositelům krásného jména František, zejména p. Františkovi ze Židlochovic! Taková zdánlivě obyčejná věc jako je pěkně řečený pozdrav dokáže např. pěkně zpříjemnit den a když se k tomu ještě přidá úsměv tak vám to hned zvedne náladu. Jinak z mého dětství si pamatuji jeden takový bláznivý pozdrav Čágo bélo šílenci, který pocházel od moderátorky Terezy Pergnerové, když uváděla hudební pořad Eso. Zrovna nedávno si mé mamce postěžovala jedna paní doktorka, že vyšla ven z ordinace a pozdravila pacienty, jenže nikdo jí bohužel pozdrav neopětoval, protože všichni byli zabraní do svých chytrých telefonů, což je tedy velmi smutné. Za nedlouho snad i ten pozdrav bude probíhat jen virtuálně, to jsme to dopracovali....A když máme téma pozdrav tak pěkně zdravím Pavla, Mirka, Marušku, Danu z Blatné a všechny posluchače na příjmu NL.
