Stavíme lidi na nohy, ale pak je to na nich. Nemůžeme je znásilňovat dobrem, říká primářka neurorehabilitační kliniky

19. duben 2023

Největší audioportál na českém internetu

Vozíčkář v přírodě (ilustrační foto) | Foto: Fotobanka Profimedia

Primářka neurorehabilitační kliniky Jarmila Zipserová hostem Alex Mynářové

Jarmila Zipserová, primářka neurorehabilitační kliniky, doslova staví své pacienty na nohy. „Opakujeme pohyby tak dlouho, až se zautomatizují a pro pacienta se stanou novým pohybovým vzorem. U někoho je to 3800krát, u někoho je to 2500krát. Pak je to na každém.“

Na škole ji lákal obor anesteziologie. „Měla jsem takový sen doktorky Králové z Nemocnice na kraji města. Ale místo bylo už obsazeno, tak mi nezbylo, než jít na chirurgii.“ Zakotvila na kardiochirurgii.

„Když jsem odcházela z kardiochirurgie, tak se mi kolegové smáli, že nevydržím být bez sálu a operací. Bylo to těžké rozhodnutí, ale považuju to za nejlepší rozhodnutí. Až později jsem objevila ten fascinující svět mozku. Mám ráda změny, jsem Beran a Beran má rád, když mají věci spád. Nemám ráda, když něco nejde.“

Hned první pacient jí ukázal možnosti, které v sobě člověk má. „Byl to voják, válečný veterán z Afghánistánu, s poškozením mozku. S ním jsem začala intenzivní trénink. Celou dobu pracujeme s mozkem. Oslovujeme ho přes periferie a přes tyto vstupy trénujeme. Opakujeme pohyby tak dlouho, až se zautomatizují a pro toho člověka se stanou novým pohybovým vzorem. U někoho je to 3800krát, u někoho 2500krát. Pak je to na každém. Nemůžete znásilňovat lidi dobrem,“ primářka neurorehabilitační kliniky AXON.

Robotická terapie chůze

Jako jediná klinika v Česku mají přístroje Lokomat, což jsou roboti, kteří učí člověka chodit. „Pacient je v podstatě zavěšen v takovém závěsu, jsou mu připnutý ortézy a pod ním jde chodicí pás. To mu navozuje pocit chůze. Ortézy navádějí dolní končetiny se zafixovanou pánví, aby se přesně odvíjelo chodidlo, a navozují stereotyp chůze. To má pro pacienta obrovský význam. A když se postaví – třeba po letech na vozíku – tak je najednou na stejné úrovni jako ostatní a to má velký vliv na psychiku.“

Na klinice mají dětské i dospělé ortézy. „Jsme schopni vycvičit jak dospělého, tak dětského pacienta.“ Některé diagnózy jsou však neúprosné a naděje na zlepšení je v nedohlednu. Primářka však povzbuzuje: „Člověk by to neměl nikdy vzdát, i když jsou šance mizivé. Věřím v sílu lidského ducha a zažila skoro i zázraky, kdy ty stavy byly beznadějné.“

Jaký je rozdíl v péči o děti versus dospělí? Jak je důležitý přístup rodičů? U lidí postižených afázií, jako herec Bruce Willis, nebo ALS není zasažen intelekt, o to je to pro ně frustrující. Poslechněte si v pořadu Alex a host, kde uslyšíte i zázračný příběh Lukáše.