Helena z Austrálie|Moc Vas pane Karle zdravim, mela bych pozdravit "dobry vecer" nebo "dobrou noc", ale v Australii, kde zrovna jsem, je rano, takze zdravim a preji dobry den pro Vas na zitrek. Lyzovala jsem jako mala, ale tim to skoncilo, jen asi dvakrat jsem se dostala na hory jako dospela, ale zrovna ted je pro me predstava snehu a zimy docela hezka, protoze tady je takove horko, ze to zrovna moc prijemne neni. Mejte se moc hezky, Helena
MAJKA|Zdravím a přeji krásnou neděli všem i Vám pane Kájo. Zimní sporty jsou moje zábava od malička. Snažím se i dnes ale už to není jako za mlada. Paní Eva od Plzně mne potěšila svým povídáním. Já jsem si zavzpomínala na krásnou scénku kdy jsem si s Rampušákrm vládcem Orlických hor při zimních oslavách mohla zalyžovat. Krásnou neděli přeji všem i Vám milý pane Kájo.
miroslav kadlec|Dobry vecer pane Sladky,
Ich liebe Winter ohne Schnee, cili prelozeno - Miluji zimu bez snehu.
Jsem aktivni bezec, a snich od sveho mladi jako sportovec letnich sportu primo nesnasim.
Radeji beham v hustem desti nez na snehu.Preji Vam prijemny poslech na Nocni lince s pranim brzkeho roztani napadaneho snehu, Miroslav
LENKA|Krásnou noc všem posluchačům i Vám náš milý pane Sladký. Lyžování i bruslení bylo pro mne to nejhezčí co jsem si od dětství až do dnešních hodně pokročilých let užívala. Kromě toho miluji zimu a hlavně se sněhem, ve kterém dnes místo lyžování běhám bosa a tím posiluji imunitu. Možná že se mi zadaří ještě si zaběhat na běžkách a u nás na rybníku pokud zamrzne také si zabruslit. Hezkou zimu přeji všem i Vám pane Kájo.
Arnošt|Jízda z železničního náspu. Ano, moje lyže byly dřevěné a vázání odpovídalo době, kdy jsem je začal používat - 1944. Vzhledem k tomu, že na hory bylo daleko, musel posloužit železniční násep. Jezdil jsem na něm šikmo, aby se dráha prodloužila. Z dnešního pohledu nic moc, ale za války jsme byli vděčni i za to. Dobrou noc všem na noční lince. Arnošt
Lola|Dobrý večer a ještě krásnější noc Vám milý pane moderátore. Hezké téma dnešní NL mne nedalo abych nenapsala alespoň pár vět. Nejenže jsem lyžovala od malička ale také jsem bruslila a to docela ráda. Proč píšu v minulém čase, protože už si v současné době díky mým zdravotním problémům zatím netroufám, ale doufám, že si ještě alespoň zaběhám na běžkách. Ráda bych si zabruslila na svých 60 let starých "kanadách", ale rybník u nás nezamrznul a já už si v mém věku na veřejný stadion netroufám. Moc mne to mrzí, ale snad se to ještě někdy povede. Dobrou noc všem i Vám milý pane Sladký.
Hanka|Dobrý večer, pane Sladký. Já jsem rok narození 96 a vzpomínám jak jsem se učila lyžovat. Učil mě můj strejda a držel mě na laně, abych se správně naučila obloučky. Bohužel, jsem nedokázala udržet nohy v pozoru a zahučela jsem do křoví, co bylo na sjezdovce. Můj strejda, jelikož byl na laně, tak tam zahučel za mnou. Když už jsem lyžovat uměla, tak jsem milovala jízdu šusem dolů, kvůli rychlosti. Když jsem viděla právě strejdu na kotvě, jak jede nahoru, tak jsem se snažila dělat obloučky a vždy mi po každém lyžování řekl:"já viděl, jak jedeš dolů a pak předemnou uděláš 3 obloučky a pak zase jedeš rovně dolů." - A to jsem věřila, že jsem mazaná, že to nepozná. Dnes už se věnuji snowboardu, ale k lyžím se chci do budoucna vrátit. S pozdravem a přáním hezkého večera, Hanka
Marie z Prahy|Krásnou noc s NL všem posluchačům i Vám milý pane Sladký. Dnešní téma mne velmi potěšio. Mohla jsem zavzpomínat na dětství kdy jsme už jako malé jezdili s naším tatínkem lyžovat do Orlických hor. Bylo to v době kdy jsme měli lyže tzv. "kandahárky". Bylo mi tehdy 5 let. Nejlepší byla sjezdovka na Deštné. Moc se nám tam líbilo, tehdy tam nebyly ještě vleky, tak jsme museli na vrchol pěkně vyšlápnout sami. Lyžování se mi líbilo a byla jsem mu věrná až do svých 72 let. Jezdila jsem nejen na sjezdovkách ale i na běžkách. Lyžovat jsem učila od mala i moje děti. Jezdila jsem na zimní tábory s dětmi jako zdravotní dozor, byly to krásné časy. Projezdila jsem s nimi Krkonoše a Šumavu. To víte, že jsem zažila i pěkné pády, ale nikdy jsem se nezranila. Jako studentka jsem jezdila se školou na lyže o pololetních prázdninách do Krkonoš a ty moje krásné zážitky mi připomíná film Sněženky a machři. Jen jsme jako studenti nemohli dělat všechno to co studenti v tomto filmu. Nejlepší trapas jsem zažila na Růžové hoře když jsem jako poslední vystupovala z lanovky a zajížděla jsem pod chatu kde už v řadě stáli spolužáci, které jsem při vyjíždění neviděla a já nestihla odbočit a celé řadě jsem přejela přes lyže. Na konci řady jsem zadrhla o špici lyže kamarádky a pěkně jsem se vyválela. Hlavně že se mi nic nestalo a že jsem jí lyže nezničila. Zbytek prázdnin jsem byla terčem vtipů. A lyžování mne bavilo po celý život. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla procestovat na lyžích všechny krásné hory nejen v Čechách, ale i na Slovensku a dokonce i v Rakousku a Rusku. Ráda na to vzpomínám, byly to nádherné časy. Všem přeji krásné chvíle nejen na lyžích.
Blanka z Prahy|Milý pane Karle, zdravím Vás. Když se řekne -Lyže -je to radost,veselí a mládí. Poprvé jsem jela na lyžích v devíti letech.Měla jsem kopce kolem sebe, tam jsem bydlela. Základy jsem se naučila se školou, když dříve pořádaly školy týdenní pobyty na horách.Nebyla jsem moc zdatná lyžařka.Musela jsem mít vždy protikopec abych bezpečně zastavila.Jinak jsem zahučela do vrbiček a dál pak byl potok a tam jsem taky někdy končila. Jezdila jsem šusem, ploužení mi moc nešlo,ale jít do kopce ,to jsem byla jednička.Vadily mi stromy, nalevo jsem je perfektně objela ale napravo jsem potřebovala větší prostor.Bylo to krásné, na vše ráda vzpomínám. Blanka
Anna|Přeji všem hezké poslouchání. Pane Karle já Vám to lyžování trošku naruším, protože na Valašsku jsou kopečky za rohem a je tu hodně těch co lyže mají rádi. Já lyže moc nemusím. ale za to bruslení to ovládám i v důchodcovském věku. S vnoučaty chodím bruslit na zimní stadion. Zatím se na bruslích těším z radosti z pohybu. Kde jsou ty časy, kdy mezi domy rodiče vždy nastříkali asvaltová hřiště, kde jsme skoro celou zimu bruslili a předváděli se jako tehdejší krasobruslařské hvězdy. Já, protože jsem ovládala skoky byla jako Šouke Dajkstrová a kamarádce šli zase piruety a ona byla Nikol Haslerová.Teď mě jen již zůstala klidná projížďka na bruslích. Zdravím všechny Anna
Vladimír|Milý pane Karle. Velmi dobře si pamatuji na rok 1952, kdy v posledním roce na tehdejší střední školy jsem absolvoval lyžařský kurz. Po teoretickém zaškolení jsem si nasadil lyže po bratrovi ale protože jsem neměl odvahu sjet takový mírný kopec, pan učitel mě pomohl a já se zastavil až na konci v křoví, protože mě to nešlo zastavit dle rady učitele. Od té doby byly lyže na půdě, Oblečení a vybavení odpovídalo tehdejší době-tepláková souprava, normální kožené boty, pletené rukavice a kulich. Zdravím pana Stáňu a všechny posluchače a Vás pane Karle. Zimní příroda ať Vás u srdce hřeje, to Vám Vladimír z Přerova přeje.
