Sobotní Noční linka: Dám za tebe ruku do ohně!

9. březen 2024

Za jakých okolností vám naposledy z úst vyšlo rčení „dám ruku do ohně“? Jak to ve finále dopadlo? Za co neuvěřitelného se dá také „strčit ruka do ohně“? Proč je nutné se někdy za druhé bít? Za co už rozhodně nikdy ruku do ohně nedáte?

Já jsem to říkal, ale nikdo mě nechtěl slyšet! Jak moc věříte lidem kolem sebe? Jak dlouho trvá rekonvalescence ruky, která byla „strčena do ohně“? Jaké mají následky takové popáleniny?

Na vaše příběhy se v dnešní Noční lince z Prahy těší už teď Honza Macoun.

Volat do studia můžete na telefonní číslo 731 800 900 nebo psát na e-mail linka@rozhlas.cz.

Bedrich |Dobrý večer pane Honzo můj kamarád vždycky dál ruku do ohně v práci on se mi vždycky zastávál. Dobrou noc
Maruška,sev.Čechy|Hezký večer Vám i všem posluchačům.Dám za tebe ruku do ohně jsem ještě nikdy nepoužila,nutí to, se opravdu hodně zamyslet.Udělala bych to tehdy,kdybych měla k tomuto člověku ,naprostou důvěru,velmi dobře ho dlouho poznávala,byl mi sympatický a vždy co slíbil,dodržel a splnil.Takových lídí je opravdu málo.Jsem ročník čtyřicet a dovolím si tvrdit,že dám za tebe ruku do ohně je vždy "skok do tmy" a ten málokdy vyjde.Prosím o pozdrav Milence,Aničce,Františkovi a Janičkám.Děkuji.
Jana|Za nikoho se nevyplatí dát ruku do ohně a určitě se o tom přesvědčilo i mnoho z našich dnešních posluchačů Noční linky. Já jsem si taky myslela, že moje kolegyně jsou ty výjimky, za které se to vyplatí. Seděly jsme spolu přes třicet let v kanceláři, když jedné zemřelo dítě, bylo to to nejhorší, co jsme překonaly, byly jsme si na svatbách, na křtinách, kolegyně mi dala kartu a já jí ve městě vybrala velkou částku peněz, půjčovaly jsme si vzájemně peníze, když třeba někdo zapomněl peněženku. Jednou došlo k takové podivné situaci, jedna z kolegyň mne z něčeho obvinila, ostatní se jí ani tak moc nezastaly, ale přidaly se na její stranu a tak jsme se přestaly den ze dne bavit. Už se ani nezdravíme, nevoláme si, a několik let se nevidíme. Je to smutné, že celoživotní přátelství se změnilo na absolutní nezájem, bylo to vždycky více než rodina, protože jsme spolu byly denně téměř deset hodin. Já myslela, že v důchodu si občas posedíme v kavárně, ukážeme fotky z rodiny, že si zpříjemníme stáří, asi jsme to tak nějak promrhaly a asi jsem se jen já spálila. Samozřejmě už je mi to teď jedno, už to přešlo a mám jiné kamarádky v jiném městě, ale zkušenost mne naučila už nikomu nevěřit a hlavně se nesvěřovat. No a budu poslouchat dobré i nedobré zkušenosti všech posluchačů, které tímto moc zdravím
frantisek svaricek|Dobrý večér p.redaktore a posl.n.l.Samozřejmě kdyby ju dál někdo za mě dál do ohně tak bych se u vždycky revanžovál,ale mám takovou zkušenost že jsem za někoho strkál ruku do ohně ,pracovní formou,samozřéjmě zadarmo a nakonec jsem utřél nos. Zdravím posl.n.l.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Jana Jirkov|Dobrý večer p. Honzo a posluchači, v dnešní době si už hodně rozmýšlím za koho dám ruku do ohně, protože jsem zažila za svůj život už dost popálenin, které opravdu bolely...Někdy to ovšem za to popálení stojí, ale jak píše pan Michal, musíte mít v toho dotyčného důvěru. Přeji všem posluchačům NL, aby měli štěstí jen na dobré lidi, kteří je nezklamou.
Bohumír, celý svět na pánvi .|Rozlišuji koho zařadím jako přítele či kamaráda. Není to tak dlouho, co nás opustili opravdoví přátelé. Znali jsme se s nimi od mládí a po vstupu do manželství, jsme s nimi sdíleli každou radost. Odešli krátce po sobě do nebe, hezké vzpomínky na ně , nám dělají společná fota. Už od mala jsem udržoval přátelství se spolužákem, které přerostlo v kamarádství. Máme mezi sebou naprostou důvěru, sdílíme společné zájmy jako zahrádka, zpráv co v rodině a společné slavíme rok narození. Jsme 14 dnů po sobě a doba našeho přátelství, překročila dobrých 75 roků. Jsme si nápomocni jak duševně, tak častou návštěvou, na pomluvy nedám! Za něho bych dal i ruku do ohně, zdravím přátelé z N Linky i Vás pane Honzíku.
Michal Sedlák z Myšlína|Myslím, že důvěra, opravdová a vzájemná, to je taková hodně křehká nádoba. Když ji upustíme na zem a slepíme, nikdy potom nebude, jakou byla dřív. Je taky vzácně malovaná, malíř ji maluje postupně a trvá dlouho, než chytne ten správný obraz. Pečujme o důvěru jako o vzácnou nádobu, umělecké dílo. Vždyť jím taky je, dílem ryzího lidství. Ale jen ta pravá důvěra. Ta, která se rodí mezi dobrými lidmi. Lidmi s dobrým charakterem.
Dobromila Atalovičová |m m mily moderatore zdravim mnela jsem kamaradky a kamarada co bych za ne ruku do ohne dala bohuzel skutecnost sa jina ukazala nastesti ze sem to nezkusila rika by se cela popalila zivot pestry je nikdo nevi jake prijde prekvapeni vsechny zdraim bez rozdilu vse dobre zdravi zdar a silu preje vsem dobromila
autor: Honza Macoun