Romodrom pomáhá s integrací romských dětí z Ukrajiny do českých škol

V rámci adaptačních skupin docházejí děti uprchlíků z Ukrajiny do běžné výuky na předměty, které jsou pro ně srozumitelné i přes jazykovou bariéru – například na hudební, tělesnou a výtvarnou výchovu nebo informatiku. Intenzivně se věnují studiu češtiny a seznamují se s českou kulturou a zvyklostmi. V jedné adaptační skupině působí Kristýna Bojić, která dokonce umí romsky a v Romodromu pracuje už dlouho.

„Já jsem studovala romštinu na romistice a tuto práci dělám už tři roky. Dělala jsem sociálně aktivační službu pro rodiny s dětmi v Romodromu a pak jsem na začátku uprchlické krize byla díky znalosti romštiny v mobilním týmu, který se zabýval menšími skupinami romských uprchlíků z Ukrajiny.“

Ve Středočeském kraji pracuje s dětmi uprchlíků, kteří tam už rok a půl žijí v ubytovně. Připravovala pro ně adaptační skupinu, kde každý den probíhala výuka.

„My jsme začali letos v květnu a ta působnost je letos do září. Podařilo se nám najít všem dětem místo ve škole, takže 4. září všechny děti nastoupily do školy.“

Počet dětí se v průběhu roku měnil.

„Těch dětí na začátku adaptační skupiny bylo, myslím, 18, a během našeho působení se několik dětí vrátilo s maminkami zpět na Ukrajinu. Myslím, že to byly 2 nebo 3 děti.“

Adaptační skupina pomohla zlepšit kontakt s ostatními obyvateli vesnice.

„Byl tam problém, že byli hodně uzavření na ubytovně a myslím si, že se i trošku báli chodit mezi to místní obyvatelstvo. Nějaký kontakt tam trošku byl třeba na dětském hřišti, ale spíš se drželi na území ubytovny. Díky adaptační skupině jsme s nimi začali chodit na nějaké procházky, na výlety, aby je víc obyvatelé viděli, že to jsou opravdu děti.“

V létě pak pro děti Romodrom připravil tábor.

„Podařilo se nám uskutečnit dva turnusy, bylo to od pondělí do pátku, klasický příměstský tábor. Měli jsme místo poblíž ubytovny, takže tam děti mohly dojít pěšky a bylo to zhruba půl na půl – byly tam romské děti z Ukrajiny a české děti. Měli jsme tam i hipoterapii a věnovali jsme se hodně výtvarným věcem a klasickým táborovým aktivitám.“

Dostat na tábor s romskými dětmi také děti české nebylo samozřejmé.

„Nebudu to zastírat, nebylo to úplně jednoduché, ale nakonec se nám podařilo i přes moje kontakty, protože tam v blízkosti bydlím, tu kapacitu českými dětmi obsadit. Takže to dopadlo dobře.“

Nakonec se děti na táboře skamarádily.

„Myslím si, že tam ze strany českých dětí trochu byly obavy, ze strany těch romských ne. To bylo hezké, že ony byly strašně natěšené, že uvidí další děti, protože byly hodně uzavřené na ubytovně. A české děti potom byly naopak hodně překvapené, že i ta jazyková bariéra není tak velká, protože ukrajinština není tak rozdílná. Takže to trvalo jeden den a pak už se normálně mezi sebou družily, takže to bylo pozitivní.“

A jak se romské děti z Ukrajiny učí latinku a češtinu?

„Já jsem se toho strašně bála, protože žádné pedagogické vzdělání nemám. Tohle je adaptační skupina, nesuplujeme školu, ale sama mám tři děti, takže nějaké zkušenosti s výukou trochu mám z domova. A byla jsem moc překvapená, že se nám od toho května už do začátku prázdnin naučily všechny děti psát latinkou. Děti jsou houby a rychle se učí. Tím, že přístup do školy měly znemožněný, tak to najednou pro ně bylo radostné, že se můžou učit, že mají nějaký program a někdo se jim věnuje. Takže se učily, braly si to i domů, chtěli doma psát do písanek, takže to bylo hezké.“

Říká Kristýna Bojić z organizace Romodrom.