První postkomunistická starostka Jihlavy je v duchovní službě

Na starostování v Jihlavě s odstupem vzpomíná jako na životní epizodu, která jí přinesla řadu zkušeností, ale po níž se jí nestýská. Jak řekla, s chutí se v lednu 1992 vrátila k duchovní službě, kterou jí předtím komunistický režim zakazoval.

Působí v ní stále, byť na částečný úvazek. „Tuto práci dělám ráda, mám k ní vzdělání a věřím v její smysl,“ uvedla.

Problémy za minulého režimu

Brodské, absolventce Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze, odebraly komunistické státní úřady souhlas k výkonu duchovenské služby v roce 1973. Obtížně pak sháněla i krátkodobá zaměstnání, zvlášť po podpisu Charty 77, tedy iniciativy, která kritizovala porušování lidských a občanských práv v tehdejším komunistickém Československu.

„V 80. letech jsme žili v Horních Dubenkách, kde byl manžel Petr Brodský evangelickým farářem. Když mu byl odňat souhlas k duchovenské činnosti, odstěhovali jsme se v roce 1986 do Jihlavy,“ zavzpomínala Brodská. Pozornosti Státní bezpečnosti (StB) se nezbavili. „Ale setkávali jsme se s lidmi stejného přesvědčení, město se mi líbilo a cítili jsme se dobře,“ dodala.

Hned po sametové revoluci

Do komunální politiky se Brodská dostala hned po sametové revoluci. „Nestačilo mi jen se radovat. Vyhledala jsem sídlo Občanského fóra (OF) a nabídla spolupráci,“ přiblížila. Ani pak nebylo všechno jednoduché, což Brodská poznala, třeba když se zasazovala o spravedlivé přidělování bytů.

Opomíjeni podle ní byli žadatelé romské národnosti. „Upozornili jsme na to a Romům byly přiděleny byty podle toho, jak byli v pořadníku,“ uvedla. To podle ní ale vyvolalo nevoli u mnoha jihlavských občanů.

Únor 1990

Do vedení města se Brodská dostala 28. února 1990, nejdřív jako předsedkyně městského národního výboru. Starostkou se stala po prvních svobodných volbách, které byly v listopadu 1990. Podotkla, že její vstup na radnici vyplynul z porady OF před první rekonstrukcí správy města spojené s výměnou funkcionářů.

Oslovil ji Pavel Novák, vůdčí osobnost OF v Jihlavě. „Řekl mi: Danielo, ty jsi bez souhlasu k duchovenské službě, nic ti neuteče, tak to vezmi. Když do toho půjdeme my, živitelé rodin, a v podzimních komunálkách zvoleni nebudeme, budeme bez práce, a kdo bude živit naše rodiny. Tak jsem řekla jo,“ uvedla.

Brodská brzo pochopila, že pracovníci úřadu rozumějí své práci a hlavně ji chtějí dál dělat. Zároveň bylo zřejmé, že úřad potřebuje modernizovat pracovní techniku, změny potřebovaly i městské podniky, atd. „Nepamatuji si podrobnosti, ale měnilo se,“ uvedla Brodská. Podotkla však, že se zpátky moc neohlíží.

Daniela Brodská teď bydlí ve Dvoře Králové nad Labem, do vrchlabského sboru dojíždí. Má za to, že aby se změnil vývoj společnosti k lepšímu, musíme měnit především sami sebe. „No, a to je má pracovní náplň. Každý malý krok je užitečný, ať se třeba zúročí až v příští generaci,“ uzavřela.