Proč mají (nejen) strakoničtí dudáci začarované dudy
Dudy jsou nástroj prastarý, po celém světě rozšířený a ďábelský: dá se jimi vyvolat láska, roztančit dav i rozpoutat válka. Hraje se na ně stejným způsobem, ale v každé zemi znějí jinak.
Dudáci putují cí po kraji byli šiřitelé zpráv a kultury – byť se jim jejich nástroj často stal osudným a umírali na sepsi z vdechovaných toxinů zevnitř. Než jim chytří (údajně čeští) kováři přidali k nástroji foukací měch a uvolnili našim dudákům ústa, takže mohli zpívat a tak rychle neumírat.
Na Mezinárodním dudáckém festivalu ve Strakonicích lze potkat a slyšet tolik typů dud i dudáků, že vás ten nástroj uhrane a okouzlí – jako kdysi Švandu a poté J. K. Tyla, který svou divadelní hrou z poloviny 19.století navždy udělal ze Strakonic centrum všeho dudáctva.
Festival ve Strakonicích se koná ob rok a lze na něm potkat samé slavné a úžasné dudáky i dudaře, kteří umějí o dudách poutavě vyprávět a excelentně na ně hrát, např. Patrik Ředina ze Strakonic nebo Miroslav Stecher z Českých Budějovic a jeho vnuk Etik Makovec. A protože dudácký festival letos doplnilo kosení luk u strakonického hradu, promluvil i jeho iniciátor Miroslav Šobr a nejmenší sekačka, šestiletá Terezka Kůsová. Jak to vypadalo na 25. ročníku Mezinárodního dudáckého festivalu ve Strakonicích zaznamenala Markéta Ševčíková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.