Proč byl v každé vesnici kovář a co musí umět kovářova žena?

Když nám Matěj ukázal uhlí a výheň, už to trochu zavánělo čertovinou. Není náhoda, že v mnoha pohádkách se čerti objevovali právě u kováře. Nejspíš proto, že sami kováři jako čerti tak trochu vypadali - ušmudlaní od sazí, možná i zamračení od těžké práce a na nohou boty jako kopyta.

Kovář nebo hejtman

Z kovářů měli lidé vždycky respekt. Když ještě nebyla žádná železářství a supermarkety, kde by si lidé nakoupili nářadí a nástroje, museli právě za kovářem. A ten vyráběl hřebíky, lopaty, motyky, kladiva… no zkrátka skoro všechno! A ještě koňům koval podkovy. A když už se vyznal v koňských nohách, uměl někdy napravovat i lidské. Byl to vlastně takový všeuměl, lidé si ho považovali a jeho postavení bylo na úrovni hejtmana nebo starosty vesnice.

Kovář a kovářka

Dnešní kováři mají už práci o něco jednodušší a můžete je často vidět na jarmarcích, jak kovou drobné předměty. Pod dohledem kováře Matěje si Vanda s Kryštofem zkusili vykovat hřebík. Aby železo bylo poddajné a tvárné (kujné), je třeba ho nejdřív pořádně rozžhavit. Naštěstí má Matěj výheň na dvorku, takže si Kryštof nemusel tak často zacpávat nos. Stačilo pár lopatek kovářského uhlí pořádně rozdmýchat a za chvíli byl kousek železné tyče rozžhavený do ruda. A pak už to jelo ráz naráz: buch, buch, buch, kladivo poskakovalo a zvonilo na kovadlině. Ale pozor - žádné otálení! Železo rychle chladne, často měl proto kovář k sobě pomocníka, který společně s ním kladivem střídavě do horkého železa tloukl. A když nebyl pomocník, zastávala tuhle funkci kovářova žena. Takže i holky mají své místo v kovárně. A jestli mohou být kovářky? Je to sice řemeslo spíš pro pořádné chlapy, ale kovat se dají i drobné šperky, takže kovářkou se mohou vyučit i holky.

Pořad Profese nás baví běží každou neděli od 9 hodin nebo v repríze následující sobotu v 15 hodin. Příště zjistíme, jak vypadá práce myče oken nebo třeba kováře.