Příběhy z kalendáře - Přemysl Šámal

Tento původně panský dům sklářské rodiny Riedlů, byl pozdějšími majiteli Clam-Gallasy přestavěn na lovecký zámeček. Franze Clam Gallasse posledního Clam - Gallasovského držitele Nové louky a přilehlých lesů - jsme si připomněli nedávno, 20. ledna, a zmínili jsme i to, že Lovecký zámeček spolu s pozemky mu byl odňat v souvislosti masivním vyvlastňováním majetku šlechty po vzniku první republiky.

No a častým návštěvníkem loveckého zámečku se pak, alespoň na období mezi válkami, stal muž hradu Přemysl Šámal, jeden z nejbližších Masarykových spolupracovníků, jeho kancléř, představitel protirakouského a později i protinacistického odboje. A proč si jej připomínáme my dnes na Českém rozhlase Sever?

27. ledna roku 1940 jej jako čelního představitele odbojové organizace Politické ústředí zatklo gestapo. Dr. Přemysl Šámal, vlastenec a výrazná osobnost českého politického života se zapsal do povědomí veřejnosti již v dobách rakouského mocnářství. Nejprve prací pro české menšinové školství v pohraničí a později i jako stoupenec Masarykova realistického hnutí.

Jako blízký spolupracovník i důvěrník samotného profesora T. G. Masaryka. Spoluzakládal tajnou domácí odbojovou organizace Maffii, která tvořila domácí zázemí a zpravodajskou základnu Masarykovy zahraniční mise.

Po zatčení Karla Kramáře se stal jejím vedoucím představitelem. Změna společenských poměrů po vzniku československé republiky jej pak vynesla do čela pražské radnice a poté z komunální sféry do pozic nejvyšších - po bok prezidenta osvoboditele TGM. Byl jeho kancléřem.

V této funkci setrval i po nástupu Dr. Edvarda Beneše do prezidentské funkce a působil zde až do nástupu protektorátního prezidenta Emila Háchy. Přes pokročilý věk se po 15. březnu 1939 stal jedním z organizátorů protinacistického odboje a hlavou ilegální organizace Politické ústředí.

27. ledna 1940 byl zatčen gestapem, prošel čtyřmi měsíci tvrdých výslechů a poté jej čekala berlínská věznice Moabit. Odtud byl v kritickém zdravotním stavu na vysokou kauci propuštěn do domácího vězení v soukromém sanatoriu.

Zde zanedlouho, 9. března 1941, zemřel. U Nové louky mu pak po válce jeho myslivečtí kolegové nechali zhotovit kamenný pomník s bronzovou plaketou. V 60. letech byla však tato skromná připomínka hrdiny nekomunistického odboje trnem v oku tehdejším mocipánům.

Jen díky obětavé péči milovníků Jizerek nebyl zcela zničen, jen na pár desítek let zmizel z původního umístění. Nyní si jej po obnově v devadesátých letech můžete opět prohlédnout.