Příběhy z kalendáře - Odsun

Bývá také soudobými historiky různě hodnocena. Už jen volba slov vzbuzuje emoce, a to nejen v disputacích historiků. Vzpomínáte si na debaty českých a německých politiků v devadesátých letech v souvislosti s česko-německou deklarací? Slova jako odsun, vyhnání, vysídlení byla nejčastějším tématem tehdejších zpráv.

Je pravda, že tzv. „divoký odsun", který je nutno nazvat vyháněním, nepatří ke světlým kapitolám novodobé československé historie. Projevoval se v rozsáhlé škále forem - od činů symbolické povahy až po projevy fyzické nenávisti vůči Němcům a všemu německému.

Tuto první etapu odsunu, trvající až do srpna 1945, která ještě není systematicky zmapována, dnes nemáme na mysli. Přes veškeré válečné útrapy, kterými české obyvatelstvo procházelo za války, patří tzv. divoký odsun k neveselým kapitolám československé historie, které zaslouží systematičtější zpracování.

Dnes však připomínáme přece jen civilizovanější, humánnější etapu poválečného vysídlení původního obyvatelstva tzv. Sudet. Principy systematického transferu, „odsunu" Němců z Československa schválila vláda na zasedání právě 14. prosince 1945. Přesně před 65 lety.

Pro většinu bývalých obyvatel severních Čech znamenal tento legislativní krok spíše akt ochrany zdraví a toho mála, co jim bylo povoleno si ponechat. Skončila tak etapa divokého odsunu. Byl zřízen zvláštní Úřad pro odsun Němců při ministerstvu vnitra, na ministerstvu národní obrany se ustavil speciální štáb, zajišťující jeho technické provádění.

Dozorem nad průběhem odsunu byly pověřeny orgány Sboru národní bezpečnosti. Na lokální úrovni za průběh odsunu odpovídaly národní výbory či v pohraničních okresech správní komise. Spoluúčastnily se i úřady na ochranu práce.

Směrnice výslovně uváděla, že „…všechny orgány při provádění odsunu zúčastněné jsou povinny dbát toho, aby transfer byl prováděn způsobem spořádaným a lidským…". Zda to tak bylo vždy a ve všech případech, to je otázka pro historiky a pamětníky.

Snad příště v dalších Příbězích z kalendáře.