Příběhy z kalendáře - Lokálka Frýdlant v Čechách - Jindřichovice

Výstavné nádraží se šesti paralelními kolejišti jej v Jindřichovicích připomíná ještě dnes. Éra páry, jak lze charakterizovat celé století devatenácté i počátek století dvacátého přinesla na sever Čech i "páru na kolejích". Chudší Frýdlantsko očekávalo s příchodem železnice i hospodářský vzestup, a rozvoj osobní i nákladní dopravy po železnici byl atraktivní nejen pro zdejší fabriky, ale i pro příhraniční kontakty s Pruskem (Slezskem) a Saskem.

Nejprve bylo v roce1875 realizováno železniční spojení Liberce s Frýdlantem, dále pokračující do Slezska přes hraniční Černousy. A následovaly lokálky. Té naší frýdlantsko-jindřichovické předcházela stavba lokálky z Raspenavy do Bílého potoka a úzkokolejka, bohužel již zrušená, z Frýdlantu do Heřmanic pokračující dále do Žitavy. A naše frýdlantsko-jindřichovická dráha? Podle původního nerealizovaného projektu vypracovaného na konci 19. století ve Vídni měla vést cestou dnešní lokálky z Raspenavy do Frýdlantu u Luhu, pak uskočit a stoupat Pekelským údolím k Ludvíkovu a Novému městu.

Nakonec však byla realizována jiná varianta, ta, pro kterou získali v roce 1895 koncesi členové konsorcia pověřeného stavbou dráhy, které se později proměnilo v akciovou společnost Frýdlantských okresních drah. Trať, vedoucí podél potoka Rasnitz ke státní hranici do Jindřichovic pod Smrkem, byla neoficiálně zprovozněna právě 8.března 1902 prvním nákladním vlakem. Oficiálně tak stalo až pak 2. srpna roku 1902. Německy osídlené Frýdlantsko bylo atraktivní pro turisty ze Slezska a Saska, kteří často, přestoupivše na "mezinárodním" nádraží v Jindřichovicích na zdejší lokálku, pokračovali do Nového města a potom pěšky do Libverdy.

Frýdlantské okresní dráhy, společnost spravující tratě všech tří výše zmíněných lokálek, roku 1925 přenechaly zajištění provozu Československým drahám, které až na drobné nesrovnalosti provozovaly trať až do počátku války. Z doby krátce po převzetí provozu lze ve staniční kronice Jindřichovického nádraží číst výmluvný povzdech drážního adjunkta Bruka nad žalostnou jazykovou vybaveností svých podřízených: "…Jazykové zkoušky konané 23. listopadu dopadly žalostně... Zaměstnanci stanice Jindřichovice nejeví vůbec žádný zájem naučiti se služební řeč…"

Připomeňme jen, že Frýdlantské okresní dráhy používaly přirozeně jako úřední jazyk němčinu a po převzetí provozu tratě ČSD byli zaměstnanci formálně nuceni převzít jako úřední jazyk češtinu. Ovšem jen nakrátko. Po vzniku Protektorátu se jazykové pořádky opět změnily a dráhu ovládla válečná mašinérie. Dráha byla využívána především pro transport uhlí ze Slezska do vnitrozemí. Po válce pak byla dráha znárodněna a její "mezinárodní" funkce upadla.

Svou roli regionálního dopravce však plní úspěšně dál a pro romantický výlet do Jindřichovic je určitě tou správnou volbou. Nejen pro cestu malebnou krajinou, ale například i pro možnost spatřit v provozu nejdéle sloužící motorový vůz v Čechách, vůz řady 830. Třeba budete mít štěstí a poveze vás do Jindřichovic. Tak šťastnou cestu.