Příběhy z kalendáře - Jarmila Glazarová

Po osmi letech odešel otec ze zdravotních důvodů do penze a rodina se stěhovala do Prahy. Tam roku 1916 zemřela matka a po přestěhování do Hořic v dalším roce i otec. Obě sestry Glazarovy na čas našly útočiště v internátní hospodářské škole ve slezských Klímkovicích. Ani šťastné manželství s o 29 let starším lékařem netrvalo dlouho, po dvanácti letech Jarmila ovdověla a vrátila se k sestře do Prahy, kde načas pracovala jako telefonistka a písařka.
Už její prvotina Roky v kruhu byla úspěšná. Právě ve Slezsku a později i na Valašsku sbírala materiál pro svou literární práci. Po skončení 2.světové války působila jako kulturní atašé na našem velvyslanectví v Moskvě. Po návratu se věnovala hlavně publicistické činnosti, hodně cestovala a své dojmy a zážitky ztvárňovala v cestopisech a reportážích. Krátce také byla poslankyní Národního shromáždění. Dnes bychom řekli, že „velmi kontroverzní" byl postoj Jarmily Glazarové k tehdejší státní politice. V letech zinscenovaných soudních procesů na přelomu 40. a 50. let se podílela na kampaních, mj. podporovala trest smrti pro Miladu Horákovou. V roce 1968 na schůzi vedení Svazu československých spisovatelů ve svém projevu vyjádřila lítost nad svou angažovaností v době procesů. Na začátku 70. let podepsala petici ve prospěch politických vězňů. Podpis ale odvolala kvůli tomu, že petici podepsaly i známé osobnosti opozice. Knihy jako Advent či Vlčí jáma ale nadále patří mezi klasiku české literatury, obě novely si v 50. letech filmaři vybrali jako předlohy pro úspěšné filmy. Především film Jiřího Weisse Vlčí jáma z roku 1957 s Jiřinou Šejbalovou a mladičkou Janou Brejchovou v hlavních rolích měl u diváků velký úspěch. Za svou aktivitu byla Jarmila Glazarová oceněna - v roce 1956 dostala Československou cenu míru a o tři roky později byla jmenována národní umělkyní. Zemřela 20.února 1977 v Praze.