Pořád si rádi zastřílí i zarubou. Skupina historického šermu Corporal slaví své 30. narozeniny
Dnes budeme v Českém rozhlase Hradec Králové trochu šermovat. Doufám ale, že jen slovně, protože našimi hosty jsou dva členové skupiny historického šermu Corporal z Hradce Králové Petr Kaisrlík a Libor Penker.
Představte nám vaši skupinu Corporal.
Skupina historického šermu Corporal bude letos slavit už 30 let od svého založení. Ani jeden z nás nejsme zakládající člen. Věnujeme se historickému šermu, zejména období renesance, šerm kordy. Ale kromě toho vedeme a řídíme historické jednotky. A to jednotku z období třicetileté války, švédské dragouny. Druhá jednotka je z období Marie Terezie z poloviny 18. století, to je rakouská pěchota.
Pochopil jsem to tedy správně, že už nejde jen o šavle a kordy, ale i palné zbraně?
Ano, naše skupina se vždy zaměřovala i na palné zbraně a prezentace historických palných zbraní.
Jsme nejen šermíři, ale i svým způsobem herci. Protože šerm je forma pouličního divadla. Musí se v uvozovkách umírat.
Petr Kaisrlík a Libor Penker, skupina historického šermu Corporal
Kolik vás je ve skupině? Kolik je současných členů? Viděl jsem vaše fotografie a tam byla i žena mezi vámi. Je to tak?
Ano. V tuto chvíli je nás aktivně šermujících členů šest, sedm. Jinak naše širší základna lidí, kteří s námi jezdí třeba na ony vojenské jednotky, je něco mezi 30 až 40 dohromady.
A ona žena, to je kdo?
To je Bětka. Také si občas zašermuje.
Je to šermování pro vás jen koníček? A jak jste se k němu vůbec dostali? Protože za ty roky už je to pro vás i trochu životní styl, ne?
Životní styl určitě, ale hlavně koníček, byť časově velice náročný. Téměř je to již druhá práce, ale pořád především koníček.
Začal skutečně od píky. Od pikenýra přes mušketýra až k hejtmanovi Regimentu zemské hotovosti
Regiment zemské hotovosti je uskupení osmi šermířských skupin, které si dává za cíl co nejpřesnější a nejvěrohodnější rekonstrukci pěšího regimentu fungujícího v době první poloviny 17. století. Novodobý Regiment čítá přes šedesát členů. Složen je z prostých vojáků (pikenýrů a mušketýrů) a jejich poddůstojníků, důstojníků a bubeníků.
Jak dlouho jste se učili šermovat, Libore?
Já už to dělám asi 10 let, možná víc. A pořád se učím. Šermovat jsem se ještě pořádně nenaučil. (smích) Člověk se učí celý život.
Co máte raději, meče nebo pistole?
Petr Kaisrlík: Já bych to úplně nedělil, protože mám rád oboje. Samozřejmě u šermu toho člověk musí umět víc, než jen střílet, byť ona střelba také není úplně jednoduchá záležitost, že se člověk jen postaví a zmáčkne kohoutek.
Libor Penker: Já to mám stejné. Také mám rád obojí. Rád si zastřílím i zarubu.
Kdo vymýšlí jednotlivé programy. Máte jich několik, třeba Kord je všech zbraní král nebo Gauneři. Je na to nějaký scénář?
Většinou je to hromadné vymýšlení. Sedneme si, víme, že chceme vytvořit nějaké nové vystoupení, ale není to, že bychom ho vymysleli během hodinky, při jednom sezení. Je to věc na dlouhý běh, kterou několik tréninků dáváme dohromady jen myšlenkově, co jak za sebe postavíme. Vymýšlí se většinou nové souboje, nějaká choreografie, nějaké alespoň minimum herectví. Jak říkám, je to běh na dlouhou trať, několik měsíců vzniká takové vystoupení. A pak už se můžeme i rubat.
Líbil se mi také název vašeho programu Ponožková bitva. To asi nebude o šermu ani pistolích, ale o ponožkách.
Ne, to není. Je to program na nějaký dětský den, prostě bitva pro děti. Akorát, aby po sobě neházely ničím nebezpečným, tak je připravena hromada ponožek. Postaví se třeba z krabic nějaký hrad či opevnění. A ty skupiny dětí se do sebe můžou pustit.
Teď mě zajímají vaše zbraně. Přinesli jste s sebou ty sečné. Tak co to je?
Ano, donesli jsme ukázat tři zbraně představující tři hlavní období a věci, kterým se věnujeme. Je tady jeden kord renesanční, je tady jezdecká palaš švédská. A jedna poddůstojnická šavle rakouské armády z období Marie Terezie, z období sedmileté války.
To jsou tedy mušketýři.
Ano, je to období tří mušketýrů, jak je prezentoval Alexandre Dumas. Ale musíme upozornit, že mušketýři byli hlavně střelci s mušketou. Rapíry a kordy jsou spíše věcí šermířů, byť Dumas to spojil dohromady a z mušket udělal šermíře. Ovšem do boje by si asi přímo kordy tito pánové nebrali.
Kde sháníte takové věci? To musí přeci hodně drahé, ne?
Tak laciné to není, ale dnes existují už spousty kovářů, zbrojířů, mečířů, puškařů, kteří se zaměřují na toto období a vytvářejí nabídku pro šermíře. Zpravidla je to zakázková výroba, byť někteří to vyrábějí i dalo by se říci téměř sériově. Ale zpravidla člověk přijde s nějakou svou představou a oni se ji snaží splnit.
Kolik těch zbraní máte? To musí být pořádný arsenál, ne?
To asi nepočítaně.
Máte na to vůbec povolení?
Na tyto zbraně naštěstí není potřeba povolení. Ale samozřejmě musíme být všichni svéprávní a zodpovědní, což, doufám, jsme.
Kde vás můžeme vidět? Kde vystupujete, jaké akce, bitvy, vystoupení a výstavy absolvujete?
Na různých hradech, městských slavnostech nebo při ukázkách různých polních bitev, je příležitost vystoupit. V podstatě téměř po celé republice a občas i v zahraničí. Teď například jedeme zrovna do Písku na městské slavnosti. Minulý týden jsme byli v Šumperku. Různě se to střídá.
Co film? Jste vyzbrojeni nejen zbraněmi, ale také nádhernými kostýmy. Využívá vás také filmová produkce?
Ano, také se kolikrát domlouváme s různými produkcemi. Aktuálně se již natáčí pokračování koprodukčního filmu České televize Marie Terezie a tam jsme se již domlouvali. Měli bychom se účastnit natáčení jako pěchota v krásných bílých uniformách.
Čtěte takéSkupina historického šermu Corporal
Co je na šermu vůbec nejtěžší? Protože jako šermířská skupina musíte určitě dodržovat i fyzikální zákonitosti. Ve skutečnosti nikoho nepíchnete kordem, ale musí to vypadat, že píchnete.
To je pravda. V podstatě musíme být nejen šermíři, ale i svým způsobem herci. Protože šerm je vlastně forma pouličního divadla. Není to čistě jen vše o technice. Kdybych šermoval sice krásně, ale pro diváka sterilně, tak by to nebylo zajímavé. Musí se k tomu přidat nějaké herectví, musí se v uvozovkách umírat. Když člověka seknete zprava, tak by měl padat doleva. A když mě někdo bodne, tak podle toho musím adekvátně zareagovat.
Nějaké zranění se také povedlo?
Samozřejmě. Je to rádoby bojový sport, takže se občas něco malého stane. Někdo někoho trochu nechtěně bodne, občas nějaké škrábnutí, atd. Ale za posledních x let, co jsem v Corporalu, tak se nic vážného naštěstí nestalo.
Ať vám to tedy dál šermuje.
Děkujeme za pozvání a na shledanou.
Související
-
Jaký byl dopad třicetileté války na celé Podkrkonoší? Ve Vrchlabí o tom mají výstavu
Letos je tomu 400 let, co vypukla třicetiletá válka. Ve Vrchlabí je ve Čtyřech historických domcích k vidění výstava, která vám přiblíží tuto dávnou kapitolu naší historie.
-
Kumburk, který nechal roku 1658 císař vyhodit do povětří,...
Máte rádi hrady a zámky? A třeba také zříceniny a romantické výhledy do krajiny? Pak vám uděláme určitě radost. Přesuneme se do Českého ráje na hrad, který už má si...
-
V Potštejně najdete hned dva hrady najednou. A k tomu i zámek...
Dnes se budeme trochu toulat po našem kraji a zastavíme se v podhůří Orlických hor, přímo v malebném údolí Divoké Orlice, kde leží obec Potštejn. Přijel k nám tamní...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
