Pořád musíme být schopni něco řešit. Na Dalešické přehradě slouží celé léto vodní záchranáři

Nacházíme se na Dalešické přehradě, toho času v záchranářském člunu. „Děláme takhle objížďky, projedeme takhle přehradu na jednu stranu, na druhou stranu, ale že bychom trávili celý den na člunu, to ne, třeba před bouřkou nebo když máme nahlášeno, že nám chybí loď. Musíme být k dispozici na té základně, protože nám kdykoliv mohou zavolat hasiči a řeknou: potřebujeme vás na druhé straně,“ vypráví z vodních záchranářů Martin Sohr, když proplouváme přehradou.

Lidem tady každé prázdniny pomáhá už několikátým rokem. Prvním kontaktem pro něj byl dětský tábor, který vodní záchranáři každoročně pořádají. „Já tady byl na táboře poprvé někdy v roce 1995, takže 25 let. Vydržel jsem u toho, rodiče mě k tomu přivedli, už odmalička jsem přešel do toho dorostu až tady na vedoucího.“

Den záchranáře

Jak vypadá běžný den vodního záchranáře? „Jednoduše někdo ráno vstane, většinou já, napíšu hlášení na hasiče, pak třeba sedíme na základně, hrajeme hry, abychom se nějak zabavili. Ale musíme být pořád ve čtyřech lidech na základně a schopní něco řešit.“

A své místo tady aktuálně mají také praktikantky z českobudějovické vysoké školy. Jednou z nich je Veronika Oborná. „Stihli jsme nějakou záchranu z vody pomocí paddleboardu a pomocí pásu, a ještě jsme si zkoušeli sebeobranu, a že nás pes vytahoval z vody jako tonoucí.“

Letní služba

Během léta se tady na základně vystřídá i 40 lidí, dodává předseda Vodní záchranné služby Českého červeného kříže Petr Němec: „Jsou to členové samozřejmě vodní záchranné služby. Máme tady na pomoc i naše kolegy z Jablonce nad Nisou nebo Soběslavi.“

„Nejčastější jsou pro nás úrazy tady z kempu, což jsou bodnutí od vosy, klíšťata a podobně. Ale měli jsme už i vyražený dech, měli jsme vyražené zuby a jedna rozseknutá ruka.“

Vodní záchranáři budou na Dalešické přehradě hlídkovat až do konce srpna.