frantisek svaricek|DOBRY VECER P. BORKU A POSL. N. L. Pane BORKU, ME DO UCENI NA ZEDNIKA BY STACILO TECHNICKE KRESLENI, HLAVNE BYCHOM SE MELI VENOVAT PRAXI, PROTOZE TY OSTATNI PREDMETY MUSIME ZNAT Z MESTANKY. DNESKA UZ STACI SI UDELAT REKVALIFIKACI A JE Z VAS ZEDNIK.JA SI MUSLIM ZE REKVALIFIKACI JE MALO, POTOM JE TOLIK PRUSVIHU NA STAVBACH. ZDRAVI FRANTISEK ZE ZIDLOCHOVIC.
Marcela|Hezký večer všem,
člověk se učí aby většinu věcí nevyužil. Jsem jedna z těch co se narodily v 83 roce ( 1983 ) , a tak do školy jsem šla začátkem devadesátých let a na účiliště v roce 1999 až 2005. Nevím ale většinu co se týče školy , co nás naučily jsem nevyužila zatím dost věcí.
Na příklad takové věci, jako bylo v předmětech pracovní výchova , výtvarná výchova a nebo fyzika , chemie , dějepis , zeměpis .
- Věšinu předmětů člověk nevyužije , a pokud ano tak to už musí být.
Jsem vyučená pečovatelka , a pomocná kuchařka. A protože jsem od mala osoba zdravotně znevýhodněná,tak toho za tu dobu co jsem ze školy venku. Zatím jsem to nevyužila.
Výuka na školách se rok od roku mění, tzv. já se učila něco jiného , než třeba se učí v dnešní době děti.
Je spousta věcí, co jsem nevyužila. Např. to co nás učily na pracovní výchově. - vyšívání, pletení, háčkování. Nikdy jsem to nepotřebovala. Až teď najednou po 6ti letech co je Adélka na světě , jsem se k té to činnosti vrátila. A jsem ráda, že něco takového v těch rukách mám.
Doma po večerech dceři a mím kamarádům , i známým vyšívám různé obrázky. Teď třeba nedávno jsem se dala do vyšívání různých portrétů, jako známých osobností ( herců , hereček , zpěváků nebo zpěvaček ) . A jsem ráda že jsem se to naučila a po těch letech nezapomněla.
Zdravím MARCELA Z DĚČÍNA
Dana|Hezký večer všem. Já jsem už tedy dost pokročilého věku, ale musím říct, že mi zatím nikdy nevadilo vědět to, co jsem opravdu nikdy nepotřebovala, ale horší je, nevědět to, co potřebujeme. A dost mne to třeba děsí, že mladí neumí vyluštit křížovku, v které jsou výrazy, co my starší úplně normálně známe zpaměti. Ale na druhou stranu, kdo z omladiny by luštil křížovku, že? Takže vlastně mne to neděsí.
Lukáš z Radobytců u Mirotic|Krásný večer všem :) Abych řekl pravdu, tak vše co jsem se kdy naučil nejen ve školách, ale hlavně poté jsem uplatnil ať už na okamžik nebo na delší období. Nejvíce samozřejmě matematiku, jenž je základ všeho. Váš oddaný posluchač, 37 let :)
Jana|Zdravím všechny linkaře i vás, p. Borku. Téma je velmi zajímavé. Říká se, že člověk se učí celý život. Připomněla Adopci na dálku, 8 let jsme finančně přispívali dívčině z Guineje, aby mohla chodit do školy, aby své děti jinak vychovávala. Ročně 4500 Kč, ale jestli to bylo "k něčemu", toť otázka. Tak je to i s naším učením. Jsem generace, kdy se tvrdilo - učíš se pro sebe a pro život, tak jsme se učili i věci, kdy jsme netušili, jestli je využijeme. Tak např. v matice na gymnáziu jsme pracovali s logaritmickým pravítkem, co času jsem nad tím strávila, to pravítko mám stále doma. Nechcete ho? Věřte nebo ne, nikdy jsem to už neuplatnila. Další byl těsnopis. Původně jsem se hlásila na Střední ekonomickou školu, protože jsem měla být účetní na šachtě. Tehdy v r. 1968 mě naštěstí na tu školu nevzali. Šla jsem už na zmíněný gympl a to byla moje výhra. Ovšem, byl tam těsnopis jako nepovinný předmět, na radu rodičů jsem tam chodila 4 roky a také do psaní na stroji. Obojí jsem milovala a z naší třídy byla, bez chlubení, nejlepší. Kolik jsem oběma oborům věnovala času! Bylo mi opakováno, jak těsnopis uplatním v zaměstnání, tak jsem se chystala ke státnici. Té vynaložené energie! Výsledek? Od té doby jsem těsnopis nikde neuplatnila, ani ťuk, změnila se doba a možná jsem se měla věnovat jinému předmětu. Psaní na stroji - všechna čest, měla jsem rychlost 240 úhozů/min., všechno jsem si psala sama a jak začaly počítače, byla jsem dobrá i na klávesnici. Dnes píšu už pomaleji, ale jen s prstokladem všemi deseti a celkově to psaní "miluji". To snad vidíte i z délky mých příspěvků. Jo, když jsem šla do důchodu, chtěl si šéf popovídat. Tak mu mimo jiné říkám: Šéfe, asi tak 70% všech povinných školení byl zbytečně ztracený čas, naprosto k ničemu, jen to člověka otráví. Radost asi neměl, ale byla to pravda.
Přeji všem, aby nikdy nelitovali toho, čemu se naučili, cvičili si paměť a ve všem nespoléhali na "gúgla" nebo wikipedii. Pozdrav všem linkařům posílá Jana
Jana Jirkov|Pěkný večerní čas Vám Borku i celé NL. Tak já bych začala 2. třídou a to tzv. ovocnými množinami (hrušky a jablka). U matiky ještě zůstanu a to u rovnic o jedné a více neznámých a taky u goniometrických funkcí sinus, kosinus, tangens, kotangens, dnes mi to zní spíš jako nějaké zaříkávadlo. V češtině mi zas přišly divné větné rozbory, byla to asi tak sedmá nebo osmá třída, už nevím. No a taky jsme měli předmět dílny, ten jsem ráda neměla, protože jsme na to měli našeho přísného ředitele, učili jsme se zacházet se svěrákem atd.. Jinak nic z tohoto co jsem tu dnes napsala jsem nikdy nepotřebovala a nevyužila ani do budoucna asi ne, i když..nikdy neříkej nikdy jak se říká! Srdečně zdravím p. Františka ze Židlochovic a p. Aničku z Miroslavi a p. Milence z Poděbrad velice děkuji za včerejší příspěvek a za přízeň.
Suzu z Japonska |Dobrý večer vám, pane Boreku a všem posluchačům. V Japonsku si musíme zapamatovat čínské znaky. Ale existuje velké množství čínských znaků, a proto se neučíme v škole těžké znaky, například citron "檸檬" , růže "薔薇", vydra "獺" plíseň "黴", deprese "鬱" a tak dál. Někteří lidé si zapamatujou z vlastní vůle takové čínské znaky. Čínské znaky jsou zajímavé, protože jejich části, které je tvoří, mají také svůj význam. Já jsem se taky naučil některé z nich jako koníček, ale jsem ještě ty nenapsal v každodenním životě. Zdravím všechny z Tokia.
Ladislav z Olomouce|Zdravím z hanácké metropole všechny bdící co mají naladěno na noční linku. Teď, když už nechodíme do školy (myslím ty nižší stupně), tak sami zhodnotíme jestli nám to je třeba a jestli to využijeme, než když budeme biflovat něco, co nás nebaví a ani to v praktickém životě nevyužijeme.Přesto se učíme třeba nějaký cizí jazyk, přitom nikdy se nemusíme setkat s tím pro kterého je jazykem mateřským. Věda a technika úplně letí, ale dá se určit co bude třeba za 5 let a jestli to nebudeme potřebovat pro běžný život. Teď by rádo mnoho žáků namísto pouček starých někdy i stovky let se dovědělo spíše něco o nových směrech v komunikaci a třeba i v bankovní a částečně právní gramotnosti, aby se nestali obětmi podvodů.Některé předměty s nároky na memorování by se měli omezit nebo vůbec zrušit. My jsme se např. na technice v Brně (1967-1972) učili podrobně o elektronkách, přičemž po skončení školy už by se to spíše bralo jako historie jednoho oboru. Skripta na tento obor, který se nakonec shrnul do pár nesrozumitelných matematických rovnic, nebyly k mání a tak doporučená učebnice od ruského autora z roku 1954 byla nadbytečná. Teď je velmi obtížné říci o něčem, že to nebudu potřebovat to neznám a tak číst a psát coby základní gramotnost využijeme vždy, minimálně v tom, že trochu popřemýšlíme o jejich potřebě v běžném životě.
Dobrou noc přeje Ladioslav
franz|nejsem z těch, kteří hovoří o tom, že to a to učivo v životě nepotřebovali, každé vzdělání má mít svá pravidla, neměnná povaze momentální náladě v společnosti, když se ponoříte a pochopíte i to, co říkáte, že nebudete v životě potřebovat, tak vás to uvede do řešení i informací dané problematiky blízké, což vás připraví i na to nečekané, možná pouze v jiné barvě, lidově řečeno, pod čaru dávám, že bez matematiky a českého jazyka u mne není maturita, neboli latinsky maturitos, což doslova znamená nabýt zralosti v vědění......jakékoliv ústupky jsou degrací listu maturitního, zdravím i ty, kteří nesouhlasí, z chaloupky pod lesem v bílých karpatech pan franz, málokterý inženýr vám vymění futra, vyučený zedník by to měl zvládnout bez problémů
