Pondělní Noční Linka: Až já budu velká, bude ze mě...

1. srpen 2022
Noční linka
Moderátorka Zora Ježková|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Jak se vyvíjely vaše touhy po povolání? Čím jste chtěli být jako malí, jako mladí, pro jaké povolání jste se nakonec rozhodli a vydržela vám ta jedna původní profese na celý život? 

Jednu obecnou otázku si někdy v životě kladl snad každý z nás: Čím se mám stát, co mám dělat? Jak najít vysněné povolání? Jak se dostat k tomu, co by mě naplňovalo, a ještě spíše jak vůbec zjistit, co by mě naplňovalo a jak to můžu v některé profesi realizovat? A v jaké profesi? Často si bohužel v sobě neseme starý, dnes už neplatný kariérní model, podle kterého máte ve čtrnácti letech vědět, co v životě dělat, příslušně si vybrat vhodnou střední či vysokou školu, specializovat se v daném oboru a ve dvaceti či pětadvaceti začít kariéru, ve které budete celý život.
To dnes není možné, protože takový model skončil s koncem 20. století. Dnes už si nevybíráme povolání z jakéhosi omezeného mentálního katalogu padesátky nebo stovky profesí, o kterých každé dítě ví, co dělají – může si na ně hrát, může už od dětství zažívat svou (ne)vhodnost pro ně, poradí mu rodiče, protože ti přesně vědí, co daná profese dělá… A tak si děti dříve hrály na doktory, učitele, jiní od puberty pracovali se dřevem, protože věděli, co dělá truhlář.
Dnes je situace diametrálně odlišná. Máme tisíce specializovaných profesí a často ani kolegové o patro výše nevědí, co přesně děláte vy. Jak se vyvíjely vaše touhy a sny po povolání od těch dětských o popelářích, princeznách a kosmonautech až po ty reálné?

Marcela|hezkou noc přeji, já od malička chtěla být zdravotní sestrou. Pamatuji si jak jsem každého jako malá chodila po bytě ošetřovat. To víte od malička jsem epileptička, tak že bohužel byla jsem dost často v nermocnici. Když jsem byla v roce 1998 až 1999 v 9 třídě, nebylo dost na výběr. Tak že mě rodiče dali nejprve na obor kuchařka, to víte přání mamky. Když jsem vystudovala ten to obor, dala jsem si v roce 2002 přihlášku ještě jednou a od roku 2002 do roku 2005 jsem studovala pečovatelku. Tak že jsem vyučená v oboru kuchařky a pečovatelky. - lákala mě taky jít na konzervatoř. Ale když jsem od roku 2012 začala chodit na klavír, tak pan učitel mě z toho tak trochu vyvedl z omylu, když mi zkusil zakrýt ruce , a dal mi něco zahrát. No nezvládala jsem to. Tak že bohužel smůla. Klavír už dělám 10 let , ale i když bych se tím chtěla živit , tak stejně se mi stává že mi moc lidí nepomáhá. Ba naopak, spousta lidí mi tzv. podkopává nohy , než aby mi pomohli a poradili. Mám doma 5ti letou dcerku, a ta od malička chce být hasičem. Ale kdo ví co ještě vymyslí a čím bude chtít být. Zdraví Marcela z Děčína.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.ZORKO A POSL.N.L.MOJE ŘEMESLO JE ZEDNÍK,JE TO ŘEMESLO NA KTERÉ SE CHODILO DO UČENÍ S HORŠÍMA ZNÁMKAMA ALE MUSÍM ŘÍCT ŽE JETO JEDNO Z NÉJKRÁSNĚJŠÍCH ŘEMESEL PROTOŽE AT SE PODIVÁM KAM CHCU TAM JE VIDĚT NAŠE PRÁCE A MĚ TO OPRAVDU BAVILO A BAVÍ DÁL PROTOŽE SE OKOLO TOHO STÁLE MOTÁM,TAK ŽE ČÍM JSEM TÍM JSEM RÁD .JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
...mail...|Byl bych býval chtěl být chovatelem exotických zvířat v zoologické zahradě. Případně vystudovat zoologii a pracovat v nějakém výzkumném ústavu. Tvrdá realita: nesmysl, na studia nemáme, jsme chudá rodina. Horko těžko jsem vychodil ekonomku a stal se bezvýznamným úředníkem. Když jsem definitivně zkrachoval ve všem, nabídl mi kamarád vystudovat teologii a stát se knězem Pravoslavné církve. Baví mě to a je to skvělá práce. I když už jsem důchodce, sloužit můžu dál. Hezký večer ! Mojmír Kříž, Svitavy
Dana |Dobrý večer všem. Já jsem si v dětství hrála s kamarádkou na prodavačku a to mě zůstalo. Po vyučení jsem zůstala u jednoho podniku až do odchodu do důchodu 37 let. Byla to jiná práce jak nyní dost těžká nebylo tolik mechanizace vše jsme nosily v rukách,ale měla jsem ji ráda. Byla tam i sranda a to nás tam drželo. Hezký večer Dana.
Jožka|Dobrý den milá paní Zorko a posluchači NL. Je mi 78 let a vzpomínám si na své dětsví, když projel přes dědinu autobus,tak už jsem věděl že to bude moje povolání, a bylo. Jezdil jsem cekem 53 let, jako řidič s povolání, ze začátku nákldními auty a potom autobus. jezdil jsem ním 20 let, po celé evropě jako zájezdový řidič. Potom jsem řešel na autojeřáby a po deseti letech jsem šel na kamiony. skončíl jsem ve svých 75 letech. najezdil jsem přes 4000 000 km, Jsem rád, že jsem toto povolání dělal, byl to můj celoživotní koníček. Teď mne znepokojují mladí řdiči, velmi často zapomínají na pavidlo šťastného návratu, já když jsem odcházel z domu, tak jsem si vždy řekl " ve zdraví zpátky ", a podle toho jsem se choval. Přeji všem pokojnou noc a štěstí za volantem. S pozdravem, Jožka
autor: Zora Ježková
Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.