Podobenství k svátku Pesach
V pondělí 22. dubna začíná letošní svátek Pesach. Jeden z jeho motivů dal vzniknout i působivému podobenství.
Pesach, který oslavuje Biblí popsaný východ Židů z egyptského otroctví, si věřící nepřipomínají jen po osm dní svátku. Na řadě míst k němu odkazuje každodenní modlitba, která opakovaně věnuje zvláštní pozornost záchraně Izraele u Rákosového moře: před prchajícím Izraelem se rozestoupilo, ale jeho pronásledovatele zaplavilo.
Judaismus si této tradicí zmiňované události všímá i na řadě jiných míst, mnohdy v nečekané souvislosti, jak dokládá jeden midraš z 2. století.
Tento text z řady těch, které osobitě objasňují Tóru z hlediska židovské víry a etiky, vypráví příběh o rabínovi José ben Chalaftovi. Jak se píše, v době nadvlády Římanů si ho zavolala mocná římská matróna, aby jí řekl, čím se Bůh zabývá od stvoření světa.
„Sezdává muže a ženy,“ odpověděl rabín.
„To je všechno?“ podivila se Římanka. „To umím také. Mám otroky i služebné, sezdám je podle svého.“
„V tvých očích to snad vypadá jednoduše,“ odvětil rabín, „ale před Bohem je to stejně těžké jako rozdělit Rudé moře.“
Odešel a Římanka učinila, jak řekla. Nechala přivést tisíc otroků a tisíc služebných, postavila je do řad a nařídila: „Ten a ten muž se ožení s tou a tou ženou.“
Stačil však jediný den a sotva sezdané páry se k ní vrátily. Rozhádané, potlučené, křičící a prosící. „Nechci takového muže,“ volaly ženy, a i muži protestovali: „Zbavte mě té ženy, ta není pro mě.“
Římanka si nechala přivést rabína Chalaftu a řekla: „Tvé učení je pravdivé, hodné chvály. Co jsi řekl, je správné.“
„Ano,“ zopakoval rabín. „Pevně spojit muže a ženu v jednom domově je před Bohem stejně těžké jako rozdělit Rudé moře.“
Tolik dávný midraš. Co však na první pohled zní až anekdoticky humorně, může mít z hlediska tradičního judaismu i hlubší obsah. Nedávno jsem se tak setkal s komentářem, podle kterého příběh o římské matróně a rabínu Chalaftovi odkazuje ke dvěma život podmiňujícím principům. Vody Rákosového moře v tomto smyslu představují, co je ve světě svou podstatou soudržné a jednolité. Naproti tomu muži a ženy se liší, a k tomu je ještě každý člověk jiný. Rozdělit jednolité a na druhé straně pevně spojit různé pak ilustruje protikladné aspekty jednoty.
Možno dodat, že judaismus na mnoha místech hovoří o rozdělení: v rytmu života tak odděluje sváteční od všedního, čisté od nečistého, posvátné od profánního. Jsou to však oddělení, která ve vyšším řádu stvoření tvoří jedinečný celek, nádhernou jednotu bytí.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka