Po vrcholu cesta na dno?

Ale časem ( kdy?) se to usadí, odrazím se a začne se to zlepšovat. A potom teprve uvidíme jaký šrámy zůstanou. Nebo jaký prsty:-) Když by jsem použil termín finančního úřadu, vracím DPH za výstup na Annapurnu…

Proč k tomu došlo?

1. Pravděpodobně jsem měl vlhký boty. Nechávali jsme je mezi BC a ledovcem, první dvě hodiny jsme šli v teniskách. Uskladnil jsem je v nepromokavým a neprodyšným pytli. Jak na něj ve dne svítilo sníh a vlhkost která na botách byla se vypařila, cirkulovala a nalezla do míst kam by se normálně nedostala. Všude…! ( Tráva řešil problém s mačkama a tak si je snesl až do BC, to ho pravděpodobně zachránilo! )

2. K vrcholu jsme vyráželi z výšky 7 100 m večer v 9 hodin. Lezli jsme celou noc, já byl nahoře v 9 ráno. Hodinu jsem tam fotil. Po půlnoci byla zima strašná - když jsem měnil palčáky za péřový palčáky a dával jsem si do nich hřející pytlíky, málem jsem chcípnul bolestí. Kolik to bylo stupňů ale nevím. Moc.

3. Dva dny na cestě z CII do CIII a z CIII do CIV jsem měl blbý, moc tlustý ponožky. Noha neměla prostor, asi jsem se trochu chytil a asi mě i natekla, protože když jsem si na nahoře bral už svoje oblýbený, tenčí, vrcholovky Craftovky zdálo se mě že jsem na těsno.

4. I když jsem do vejškových táborů dorazil první, do stanu jsem lezl většinou jako poslední. Čekal jsem na Trávu a na Oskara, stavěl stan, vařil… To podupávání několik hodin na místě ve vánici asi taky není ideál. Což ale neznamená že za to může Tráva jak si někteří vykládají. Jen já a já.

Chybama se člověk učí. A zkušenost někdy bolí.

Radek