Petr Nekoranec: „Vibrace vám tak rozvibrují mozek, že se stáváte vlastně úplně nenormální“

Hned v úvodu přiznal, že organizace koncertu z Polné narušila jeho každodenní rutinu: „Dnes jsem hlasivky ještě neprocvičoval, ještě je brzo. Zítra už je koncert, my jsme ráno stěhovali klavír, nebo jsem pomáhal s organizováním stěhování klavíru, takže jsem to nestihl.“

„Po probuzení si člověk broukne, aby zjistil, jestli tam ten hlas vůbec je, ale taková ta práce, kdy se staví technika, nebo kdy se staví repertoár, se dělá lehce po obědě, dvě tři hodiny po obědě, to je nejideálnější čas, ale někdy to nevyjde.“

Petrovi je 21 let. Teprve před dvěma lety se rozhodl, že se stane operním zpěvákem: „Před tím to bylo takové trochu pochyby, jestli jo. Přeci jenom ti operní zpěváci jsou takoví divní a jestli se mám přidávat do té party. Jsou známí tím, že mají své manýry, které nejsou normálním lidem příjemný.“

Podle Petra Nekorance jsou operní zpěváci osobití, dokonce na to má svou teorii „Jak my zpíváme, tak ty vibrace vám tak rozvibrují mozek, že de facto se stáváte úplně nenormální“, uvažuje se smíchem Petr Nekoranec.

Při své práci dá hodně na vnitřní pocit, takhle dokonce hledal i svého profesora zpěvu. Vyzkoušel a navštívil spoustu pedagogů, až nakonec nalezl paní profesorku v Pardubicích, díky které začal studovat pardubickou konzervatoř. Měl už po maturitě a byl o něj zájem na pražské HAMU.

„Pro ostatní to byl krok zpět, že jsem šel na další střední školu a ještě k tomu na konzervatoř, která není tak slavná a ještě k tomu je v Pardubicích. Ale ten zpětný krok, který tenkrát mi byl vyčítán, se teď promítl, že jsem přeskočil všechno daleko víc, protože záleží na pedagogovi.“

V současné době spolupracuje s italským tenorem maestrem Antonio Carangelem, se kterým se představí i v Polné na koncertě Hymna jara.