Pečovatelkou roku 2022 se stala Dana Kondrová z azylového domu pro ženy v Mostě

„Tady máme naši herničku, pracovní místnost s počítači, a tady právě děláme ty aktivity – u toho se hezky uvolní atmosféra. Tam si myslím, že právě vzniká ta vzájemná důvěra,“ ukazuje své pracoviště v azylovém domě pro matky a děti v tísni Dana Kondrová.

A jak vlastně vypadá běžný den pečovatelky v azylovém domě? „Přebíráme potravinovou pomoc, rozdělujeme ji, nebo přijde některá s klientek s žádostí o radu – třeba ohledně lékaře. Našim klientkám poskytujeme nejvíc asi emoční podporu. Mohou za námi přijít si popovídat nebo když potřebují s něčím poradit. Poskytujeme jim také podporu ve vedení domácnosti,“ vysvětluje Dana Kondrová, čím vším se jako pečovatelka během dne zabývá.

Od syndromu vyhoření k ocenění

Dřív pracovala v sázkové kanceláři, tam ji ale dostihl syndrom vyhoření. Najít cestu ven jí pomohla její dcera. „Byla to taková náhoda, protože jsem měla dceru tady na středoškolské praxi a právě se tady uvolnilo místo. A ona věděla, jak jsem v práci nešťastná, a tak mi řekla, abych to zkusila, že by to mohla být práce pro mě. Tak jsem to zkusila a vyšlo to,“ vzpomíná Kondrová.

A co na ocenění Pečovatelka roku říká ředitelka mostecké Diakonie Markéta Strížová? „Je to pro nás úspěch, protože jsme malé středisko. O to víc si vážíme toho, že Dana v této soutěži zvítězila,“ konstatuje Strížová.

Pro Danu Kondrovou je ocenění hlavně závazkem: „Určitě je to závazek k tomu, abych tu práci dělala minimálně stejně dobře jako dosud. Mně se právě na té práci líbí, že se mohu realizovat v aktivitách pro děti – v hlavě už mám i pár dalších nápadů.“

Pracovníků v sociálních službách je trvale nedostatek. Ocenění jejich práce proto může být také jednou z motivací.