Pátek: Umíte žít přítomností?
Žijete přítomností, nebo je to pro vás těžké? Učíte se to? Dokázali jste se vyrovnat s minulostí, ať už byla jakákoliv – přijmout ji se vším všudy a žít tady a teď? Je to podle vás důležité? Co z minulosti vás poučilo, posunulo dál, za jaké zážitky a zkušenosti jste vděční?
Uzavření minulosti znamená nový začátek a odpoutání se od všeho, co bylo kdysi. Nalezení klíče k uzavření minulosti spočívá v kompletním přijetí toho, co se nám stalo. Pak můžeme přejít do přítomnosti a začít znova žít. Ne každý to ale dokáže.
V řadě lidí bije srdce ublíženého dítěte, které při každé všední události znovu prožívá stará utrpení. Pokud se ale nenaučíme vyrovnat s jakoukoliv minulostí, respektive ji přijmout, nezískáme plnou odpovědnost za svůj život. Jednoduše řečeno – musíme se naučit zavřít dveře za minulostí a teprve pak můžeme otevřít nové. A to se týká všech oblastí lidského života.
Napsala mi paní Eva z Frenštátu pod Radhoštěm, která v sobě dlouhá léta nosila pocity křivdy a ublížení. Nemohla se také vyrovnat s odchodem blízkých, uzavřela se do sebe, odmítala komunikovat se světem. Pak ale pochopila, že musí odpustit nejdříve sama sobě a přijmout smutný i bolestivý fakt. Jít dál, žít přítomností. Teprve pak mohla začít další etapu života se vším, co k němu patří.
Nejdůležitější ze všeho je tedy pochopit minulost, jedině pak můžeme přijmout přítomnost. Je dobré zaměřit se i na pozitiva, která v nás jsou. Jedině ten, kdo se nebojí změn, přijme jakoukoliv situaci, něčeho dosáhne.
Například pokud jste po rozchodu, všechny dopisy nebo obrázky a fotografie, které byly součástí vztahu, vás mohou rozptylovat a brzdit. Nemůžete se kvůli nim odpoutat od minulosti. Existuje celá řada rituálů, které si můžete i sami vymyslet a díky nim symbolicky uzavřít něco, co bylo nefunkční, nebo to zkrátka už skončilo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka