Páteční Noční linka: Nejkrásnější zimní dobrodružství!

1. prosinec 2023

Přenesme se do minulosti, kdy sníh zkrášloval naše mládí a zimní dobrodružství měla úplně jiný punc. Která zimní vzpomínka z vašeho mládí vám dodnes vyvolává úsměv na tváři?

Vzpomeňte si na váš první zimní den, kdy jste se poprvé naučili bruslit na zamrzlém rybníku. Jaké to bylo? Kdo byl váš společník při nočním sáňkování a jaké památné okamžiky to přineslo? Jaká zima vám utkvěla v paměti jako ta nejmagičtější a proč? Jaký byl váš nejoblíbenější zimní sport v mládí, který byste doporučili i dnešní generaci?

Jakou píseň nebo melodií si spojujete s krásnými zimními večery a proč? Přijďte s příběhem, kdy vás zimní dobrodružství zavedlo na nečekané místo, které vám zůstalo v srdci.

Svůj příběh zavolejte Jarce Barboříkové do zlínského studia Českého rozhlasu na telefonní číslo 731 800 900 nebo napište sem, přímo pod téma (rozhlas.cz/linka). K dispozici je také email linka@rozhlas.cz. Těším se na Vás!

Jan|Když bylo hodně sněhu, 2 štokry / tj. 2 velké parní lokomotivy/ s vpředu namontovanými pluhy se spojily tendry k sobě a celý den pendlovaly mezi Jaroměří a Libercem, aby se trať udržela sjízdná...
Eva z jižních Čech|Přeji hezký večer. Hlásím, že u nás na jihu Čech vytrvale sněží. Ladovská zima. Auta, která za Lady nebyla, jsou opět zasypaná sněhem. Jako děti jsme chodily bruslit na rybník, někdy na řeku. Měly jsme tak zvané šlajfky na klíček. Když mi bylo dvanáct, dostala jsem krásné bílé brusle. Jezdily jsme na saních na kopečku za domem, nebo jsme chodily na vzdálenější kopec za městem. Domů jsme chodívaly za soumraku po 16. hodině celí mokří, šťastní s červenými tvářemi. Pamatuji si, jak na Sivestra jsme šly se sestrou na procházku, svítilo sluníčko, bylo asi 15 nad nulou. Večer jsme se celá rodina dívali na prgram v TV. Teplota na teploměru za oknem stále sklesala, až bylo asi 20 pod nulou. Pamatuji také asi dvoje uhelné prázdniny. Seděli jsme u rádia a čekali na zprávy, zda se zase o týden prázdniny prodlouží a měli jsme velkou radost, když to klaplo. Dnes jsem přes den viděla děti ze školy, jak ve sněhu řádilya moc se jim to líbilo. Stavěly sněhuláka a byla i koulovačka. Ze zasněžených jižních Čech všechny zdraví Eva
Martin|Vzpomínám s radostí na zimu 2012... V létě tohoto.roku.jsem začal jezdit na koni, a v zimě zrovna když byly ty největší mrazy jsme se rozhodli a domluvily že pojedeme na vyjizdku ven do lesa. Krajina byla sice jako z pohádky, stromy pod sněhem no pro oko nádhera . Akorát že jak bylo -14 tak stromy mrazem praskaly zevnitř.to byly rány jako když střílíte s pistole. Nakonec jsme.byly rádi když jsme z lesa vyjeli všichni v pořádku protože ty rány plašily koně. Nakonec jsem byl rád když jsem.dojel.domu, protože byl problém se někam dostat a zrovna ani ten autobus netopil . Domů jsem dorazil promrzlej a tuhej jako kámen a naložil se do horké vany. Až tam jsem teprve rozmrznul. I přes všechno toto musím uznat že to byla jedna z nejkrásnějších zim.
Michal z Myšlína|Jen oprava příspěvku: pozdrav patří Vám, paní Jarce. Omylem jsem Vás přejmenoval na Jitku.
Michal Sedlák z Myšlína|Prožívat svrchovanou rozkoš ze zimy a najít k ní hluboký vztah jsem se naučil až s věkem. Nebylo to někde na zasněžené pláni, ale v teple domova, u maminky, když ještě žila. Nás oba doslova uchvátila slova básně Jiřího Ortena Bílý obraz. Zima je v ní metaforou ženy. Ta „strašná bezmocnost zastavit prchající“, jak Orten píše, mě vždy přivádí k myšlenkám o plynutí času, věčné proměně. Vzpomínám na maminku. Skrze její oblíbenou Ortenovu báseň se ke mně vrací. Pozdravuji Vás, paní Jitko, i všechny posluchače, v kterých zima nějak probouzí vzpomínky na blízké, kteří od nás odešli, ale jsou stále s námi.
Jaroslav |Dobrý večer všem, za mého dětství kolem roku 1960 bývali ještě normální zimy i u nás na jihu Moravy. Sněhu běžně napadlo kolem 25 cm,ale hlavně vždy zamrzlé potoky. Poprvé jsem se učil bruslit ovšem na zamrzlých kalužích, které zamrzlé nejdříve. Brusle šlajfky jsem měl po starším bráchovi. No a jak čas běžel, tak mi Ježíšek naložil už lepší brusle tzv. Kanady a to už jsme hrávali na zamrzlé rybníku a to skoro každý den,přitom jsem občas zapomněl i na domácí úkoly...kromě toho jsme chodili lyžovat vedle místních vinohradů,kdy se stávalo,že tam smích vydržel i do MDŽ, tj.8. března. Prostě dětství i dospívání na vesnici bylo plné pohybu a zábavy hlavně venku na čerstvém vzduchu. Jaroslav z jižní Moravy.
Jana Jirkov|Hezký večer všem! Nikdy nezapomenu na zimu roku 2012, kdy jsem celá zmrzlá čekala na vlak domů, bylo -12, praskaly koleje a tudíž vlak měl hodinové zpoždění. Když jsem přijela domů, byla jsem jak rampouch, ale neomarodila jsem to naštěstí. Takže toto byl takový můj nepříjemný zimní zážitek. Přeji všem posluchačům ať tuto zimu přečkáme ve zdraví a zdravím Františka, Milenu, Marušku, Janu.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P.REDAKTORKO A POSL.N.L.JAKO MALÝ KLUK JSEM SI ZIMY UŽIL DOST,SÁNKOVÁNÍM,BRUSLENÍM,KOULOVÁNÍM,TOTO VŠECHNO MĚ UŽ OPUSTILO ,JSOU TADY UŽ ROKY,NO A TO SI UŽ MUSÍM CHRÁNIT SVOJI TĚLESNOU SCHRÁNKU,NO ALE SE SNĚHEM PŘICHÁZÍM DO STYKU STÁLE,ZROVNA DNESKA KDYŽ TO PADÁ,TAK BUDU STÁVAT TAK VE TŘI HODINY RÁNO,TAK ŽE SPOUSTA POSL.N.L. BUDE JEŠTĚ SPÁT A S KLUKAMA BUDEM ZAJIŠTOVAT SJÍZDNOST VOZOVEK V ŽIDLOCHOVICÍCH,JÁ BUDU JEN SPOMÍNAT NA POSL.N.L.JAK PĚKNĚ SPÍNKAJÍ,SAMOZŘÉJMĚ ŽE NĚKTEŘÍ POSLUCHAČI MAJÍ ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY A NESPÍ CELOU NOC JAKO JANIČKA LOUMOVÁ,ZDRAVÍM VŠECHNY MOJE PŘÍTÉLKYNĚ A HOCHY Z N.L.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Jana|Zimní dobrodružství? Je to už opravdu hodně dávno, asi tak šedesát let, my jsme bydleli u řeky a ta každý rok zamrzala. Na jaře, když trošičku tálo, bruslili jsme a někoho z kluků napadlo, že bychom mohli prosekat led, udělaly se takové velké kry, my jsme na ně naskočili a odráželi jsme se holemi a pluli po řece. Pak jsme přece jen dostali strach, když se jeden z kluků vymáchal. Nebudu to dále popisovat, byl to příšerný nápad a myslím, že jsme nikdy nedostali takový výprask, jako tehdy, když nás rodiče objevili mokré u vody. Přeji všem dobrou noc a budu poslouchat příběhy.
Sváťa z Brna|Dobrý večer všem linkařům a Vám paní Jarko.Vzpomínky na pěknou zimu mne vrací do dětství.Žil jsem u babičky v Kácově.Jakmile zamrzla Sázava, chodíval jsem na ni bruslit.Led nebýval všude stejný , vyskytovaly se časté bubliny.Někdy jsem se při jejich projíždění propadl do vody aspoň jenou nohou a než jsem potom došel domů , měl jsem tepláky jak brankářské betony.Zajímavé bylo sledování kterak se řezal pilou led na řece a poté se dopravoval do nedalekého pivovaru.Zde sloužil na chlazení piva až do léta.Také jsme rádi stavěli ze sněhu pevnosti , polévali je vodou , aby zamrzly a poté jsme na nich bojovali sněhovými koulemi.To bylo v 50 tých letech minulého století. Váš Sváťa
Marta z Pardubic|Vzpomínám na lyžařský výcvik / 1956/,kdy jsem stála prvně na lyžích. Na Černé hoře v Krkonoších jsme ráno nastoupili, vyslechli pokyny a když jsem si složitě zapnula kandahár na jedné lyži, druhá se rozjela do údolí. Naštvaný pohled pana profesora Janíčka vidím dodnes. Pro ztracenou neposlušnou lyži se musel vydat sám. Zdravím všechny lepší sportovce . MM

Mohlo by vás zajímat