Inka|Pěkný pozdrav Vám, paní Zorko, i všem posluchačům Noční linky.
Z mého dětství mi utkvěly 2 okamžiky, na které nikdy nezapomenu. První okamžik byl, když mi byly 4 roky a na štědrý den jsem byla moc zvědavá, co mi asi Ježíšek přinese. Věděla jsem, že se vše chystá v pokoji, který sousedil s kuchyní. A tak jsem v nestřeženém okamžiku nakoukla do toho pokoje klíčovou dírkou - a zůstala jsem v úžasu stát. Viděla jsem jen rozsvícený stromek a nějaká postava se míhala kolem něj. Byla jsem přesvědčena, že jsem viděla anděla, který roznáší dárky.Od té doby jsem byla přesvědčena, že Ježíšek i andělé skutečně existují.
A dárky byly o těch vánocích úžasné. Největší radost jsem však měla z loutkového divadýlka. Toto divadýlko hrálo potom ústřední roli v mé další vzpomínce, kdy mi bylo 8 let. Tehdy jsem přišla na úžasnou myšlenku , že bych s ním mohla podnikat! Bydleli jsme v prvním patře činžáku a naše okno z pokoje bylo obráceno směrem do prostorného travnatého dvorku.
Tam jsme si hrávali s dětmi z celého okolí. Tak jsem vyrobila vstupenky a pozvala všechny děti z okolí na loutkové představení - celou hru jsem si tehdy napsala a před zrcadlem s loutkami nacvičila sama . Dětem jsem oznámila, že vstupenka stojí 50 haléřů. A protože se jich sešlo docela dost, dostala jsem za lístky asi 10 korun. A začala jsem hrát a děti se nesmírně bavily, protože jak kulisy, tak i loutky byly skutečně překrásné. V tom šla domů moje maminka, která byla učitelkou v místní škole. Nejprve se lekla, co se stalo, když všechny děti hleděely vzhůru do našeho okna. . Když viděla, že jde jen o loutkové představení, tak mě nechala celý kus dohrát. Děti tleskaly a pomalu se rozcházeli domů. A pak to začalo! Když maminka zjistila, že jsem za to představení vybírala od dětí vstupné, tak mi hrozně vynadala a řekla, že ty peníze jim musím vrátit a že už to nikdy nesmím znovu udělat. Hrát ano, ale zadarmo.
739xxx676|Preji vsem ponocnickum z nocni linky a vsem moderatorkam a i tem dvema chlapcum krasne vanoce a hodne zdravi v roce 2021. Mira z Kladna
Jana|Krásný večer a hezký poslech našich,vašich příběhů.Já to mám nastavené tak,že od mala jsem vyrůstala u babičky a dědečka,moje mami byla velice mladá 16 roků stará,tak jsem byla vychovaná tak,že se za to nestydím ani dnes.A už jsem hodně velká holka.Ale přesto jsem díky mému dědečkovi poznala skoro celou republiku,byl velice sečtělý,jazyků cizích znalý,asi 6 jich ovládal,v té době to asi nebylo normální.Nicméně moji zlatí prarodiče byli úžasní a na dobu,kdy já byla mladá,asi i hodně moderní.Je mi velice líto,že už tady nejsou,ale snažím se trochu,trochu se jim přiblížit ve vztahu k mým vnučkám,myslím že jsem střelená jako ony.Mám ráda moderní věci,ale ne za každou cenu.Ze všeho mám nejraději,když ty holky přijedou a muckáme se a povídáme o tom,jak se máme a jak si chybíme.Tak to nahrazujeme setkáním a prováděním různých aktivit,jako je třeba bowling.Bezva zábava,má to ráda cela moje velká rodina.Takže,mějte se rádi a hlavně buďte pozitivní v tom pravém slova smyslu a nemyslete na špatné věci.A teď krásné vánoce,plné radosti,pohody a nádherných setkání a buďte laskaví k lidem,kteří si to zaslouží.To vám přeje Jana z Vysočiny.
Yveta|Zdravím všechny, kteří poslouchají tento báječný pořad. V tento předvánoční čas vzpomínám, jak jsme je doma slavili ve velkém rodinném kruhu. Moje maminka s babičkou vše připravili, přijeli rodiče tatínka a byly Vánoce. Musím podotknout, že můj tatínek nejedl nikdy rybu. Na Vánoce dělal "výjimku", ale vždy hlásil, "já prosím, stehno z kapra“. Já byla v té době malý špunt, ale i tak mi vrtalo hlavou, kde že měl ten kapr stehno. Znala jsem stehna z králíka, z kuřete, ale z kapra? Stačilo ale pár týdnů a ocitli jsme se s babičkou ve městě před rybárnou, kde za výlohou jako v akvárku plavalo několik kaprů. Koukala jsem na ně a ne a ne najít to stehno. A tak jsem se babičky na to zeptala. Ta na mě chvilku vyděšeně koukala, ale pak jí to asi došlo a zavelela, "honem, tohle je náš trolejbus". V tom zmatku už na odpověď nedošlo. A tak do dnes, a to už mi sedmý křížek ťuká na rameno, nevím, kde má kapr stehno.
Všem přeji krásnou noc, požehnané Vánoce a hlavně hodně zdraví. A až budete konzumovat kapra, pozor na kostičky Yveta
720xxx589|Jsem bytost niterna,ty nejhezci dojmy neumim popsat slovy.Nebyli by jsme nicim bez rodicu a prarodicu,deti s nimiz jsme rostli. Zviratka k tomu patriRomcA
Lea|Dobrý večer, já mám takovou vzpomínku na moji milovanou babičku, která byla laskavá, trpělivá a ochotná mi naslouchat. A těch pohádek co mi přečetla, nebo mi jen povídala zážitky z mládí a to jsem poslouchala bez dechu.A taky dobře vařila a pekla, všechno bylo domácí , pro vajíčka jsem chodila do kurníku a jako pětiletá holka jsem se bála kohouta. Moc na ni vzpomínám, hlavně jak jsem starší, tak se mi vybavují nejen situace, ale i vůně prádelníku, nebo vońavý šípkový čaj.. a je to velmi příjemné. Pozdravuji ze Zlína, Lea.
Alena|Dobrý večer všem. Já co si z dětství pamatuju, tak rodiče se mnou nikam necestovali. Maminka velmi špatně chodila, takže nechodila ani do zaměstnání a taky jsme stavěli dům, tak jsme vlastně ani moc neměli peníze. Později se narodil bratr, já už byla větší, tak tatínek pak s bratrem po výletech jezdil, vždycky a pár dní se někde ubytovali, jezdili po Česku. Ale abych pravdu řekla, před těmi šedesáti lety, když jsem byla malá, tak vedle nás i naproti v ulici bydlelo tolik dětí v mém věku, že jsme si vystačili při hrách na ulici, při sáňkování na kopci, při bruslení, že ani nepociťuju, že by mi něco v dětství chybělo. Tatínek nám i vypůjčoval na prázdniny stan, který jsme měli postavený na dvoře, chodily k nám děti, které nemohly na prázdniny, tak ve stanu nocovaly, protože byl velký asi pro osm lidí a rodiče byli bez starostí, že by se jim něco stalo. Až jsem pak byla na střední a později i v zaměstnání, tak jsem si na dovolenou už zajela, kam jsem se chtěla podívat.
