Páteční Noční linka: Kdo šetří, má za tři
Jaký má smysl šetřit, když ceny rostou rychleji než úspory? Kolik let musí člověk šetřit, aby si mohl dovolit věc, kterou chce už dnes? Zná někdo skutečně někoho, kdo „ušetřil za tři“? Co je lepší – šetřit, nebo si prostě užívat? Šetřit na horší časy, nebo věřit, že žádné nepřijdou?
Kdy se spoření promění ve sbírání zbytečných věcí? Je šetření ctnost, nebo jen výmluva pro lakotu? Kdy se z praktického spoření stává obsese? Existuje hranice, kdy šetření přestává být rozumné? Jak velké jsou rozdíly mezi „šetřivostí“ a obyčejnou lakotou? Kdo je lepší spořič, muž nebo žena? Kdo šetří a má „za tři“, ale stejně si na to nikdy nesáhne?
„Kdo šetří, má za tři“ – staré přísloví, které slibuje odměnu za rozumné hospodaření. Ale je šetření skutečně tak jednoduché, nebo je to dnes spíše klišé? Téma spoření a finanční disciplíny provází lidstvo odjakživa. Šetřit na horší časy, odložit něco stranou a doufat, že se to jednou zúročí, může být osvědčenou cestou k finanční jistotě, ale také nekonečnou cestou k frustraci. Zatímco někdo vnímá šetření jako projev zodpovědnosti a rozumného plánování, jiní to vidí jako omezení, které stojí pohodlí a zážitky. Navíc s rostoucími cenami a inflací se mnohdy zdá, že šetřit nestačí. Téma je příležitostí k zamyšlení nad tím, kolik stojí úsporná opatření a jestli má člověk nakonec opravdu „za tři“, když se rozhodne šetřit.
Na vaše příběhy se v dnešní Noční lince z Prahy už teď těší Honza Macoun.
Volat do studia můžete na telefonní číslo 731 800 900 nebo psát na e-mail linka@rozhlas.cz, případně využijte webový formulář www.rozhlas.cz/linka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.