Nikdy se mi nestalo, aby se mi nechtělo do práce. Za celých 28 let

„U krokodýla je zrádné, že je tichý. Když chce zaútočit, neslyšíte ho,“ říká Lubomíra Ševčíková, která pracuje s hady a ještěry v jihlavské zoo už téměř třicet let.

Pamatuje všechny ředitele a vzpomíná hlavně na pana Jirouška, který jí vždy nosil fotky lidí uštknutých hadem, aby trošku zvýšil její pud sebezáchovy. Séra byla drahá, v zahradě je neměli. Ale ani to Lubu neodradilo od práce s plazy.

Společně se vydáme do tropického pavilonu jihlavské ZOO ve chvíli, kdy Lubomíra Ševčíková stojí tváří v tvář velkému a podrážděnému krokodýlovi. „Tady bydlí Nessie, velká a vzteklá dominantní samice. Vedle je Bella. My potřebujeme umýt skla, ale s těma krokodýlama se k nim nedostaneme. Máme to předělený mříží. Tím, že jsme ji odehnaly, musely jsme je dát dohromady a Nessina šla zabít Bellu. Musíme jednat rychle,“ říká.

Lubomíra Ševčíková, ZOO Jihlava

Zvířatům patří celý její život

Zatímco Petra myje sklo, Luba hlídá s tyčí v ruce. „Jde o to, jak se holky vyspí. Kolegyně včera Nessinu nacpala pstruhama, aby neměla takovej hlad. Minule to vzala i přes ten plot. Pokud to člověk nehlídá, tak to je nebezpečný. Před dvěma roky jsme tu měli pár z Plzně, ale nikdo nám neřekl, že ta samice umí šplhat. Takže tohle přešplhala až nahoru a šla dolů. Dvakrát za sebou. My jsme tomu nevěřili, dokud jsme to neviděli.”

Už jako malá holka Lubomíra Ševčíková milovala psy a koně. Starala se, cvičila, jezdila. Dnes tato menší, štíhlá dáma s tváří třicátnice pečuje o všechny živé tvory v tropickém pavilonu jihlavské ZOO.

„Byla jsem tu jako holka na praxi při zemědělský škole. Byla to první praxe, kdy jsem se těšila do práce. Chtěla jsem tu pracovat, ale byl to problém, bylo těžký se sem dostat. Dělala jsem sekretářku, prodavačku, a tady měla přihlášku. Když byl dceři rok, tak mi napsali, že se uvolnilo místo. Tak šla dcera do jeslí a od té doby tady jsem,” směje se Luba a stále po očku kontroluje dvoumetrovou krokodýlí samici, zatímco se kolegyně Petra snaží umýt sklo, aby návštěvníci dobře viděli.

Stačí chvilička nepozornosti a Nessie se přikrade k plotu a snaží se ho překonat. Zhruba tak půl metru od chovatelky Lubomíry.

„V tomhle jsou krokodýli nebezpeční. Oni jsou hrozně tišší. Otočíte se a je u branky. Je drzá a dominantní. Ona se nebojí lidí a jde proti nám. Ti ostatní tady z nás mají respekt. Uhnou do vzdálenějšího kouta a my můžeme v klidu uklidit. Ale ona ne. Jí už se podařilo nás odtud dvakrát vyhnat a je s ní čím dál těžší pořízení. Měli jsme dělat komentovaný krmení. Podařilo se nám to asi třikrát.“