Sarka z Prahy|Dobre rano Borku a vsichni ponocnicci. Jelikoz jezdim po republice a po Praze, je to tedy adrenalin. A tak se mi vzdy ulevi , kdyz vypustim jadrnna slova. Samozrejme pro sebe. Hezke pondeli a cely tyden preji vsem nam. Hlavne zdravi a pohodu preji vsem. Dobrou noc. Sarka z Prahy.
Miroslav|Největší osvobující pocit jsem měl když jsem se podruhé rozvedl, po dvou letech nevydařeného manželství.
V prvém manželství jsem byl ženatý 23 let dalo by se říct, že šťastně, ale pak byla z mé strany nevěra, má první žena se rozvést nechtěla a všichni moji známi mi to také rozmlouvali, ale já jsem na tom trval a nakonec to dopadlo jak to dopadlo. Do dnešního dne toho lituji, že jsem byl tak tvrdohlavý. A v tom druhém to jsem si teda užil, to snad ani nejde popsat.
Dobrou noc přeji všem dobrým lidem.
INKA|Vážený pane Borku, ano, poznala jsem ten osvobozující pocit, kdy jsem musela po letech poctivé, úspěšné a uznávané práce říci mému novému nadřízenému slova: "Já už pro vás nechci a nemohu pracovat." Bylo to v letech, kdy o starší lidi neměli ve firmách zájem. Zůstala jsem tedy doma, bez práce, Po určité době tesknění jsem se ale zvetila a začala jsem doma pracovat v úplně jiném oboru, pro který nemám odborné vzdělání - dala jsem se na malování obrázků jako samouk. Nyní je to pro mne opět naplnění života, žiji tím, jak mohu při mých výstavách zpříjemnit život mnoha lidem. Jejich reakce jsou mi zlatou odměnou.
žaneta Hodonínsko|zdravím všechny ponocníčky.možná je to maličkost,ale pro mě je to velký osvobozující pocit , když mě muj praktický lekař podal do ruky osvědčení o způsobylosti řízení motor. vozidla. Je mi 81 let jezdím od 27 let,jela jsem 3 ročníky Femina rellý a nedovedu si přadstavit život bez mého autíčka.
Alena|Dobrý večer všem. Měla jsem kamarádku, v podstatě od peřinky, protože jsme byly rodina, byly jsme stejně staré, tak to tak nějak vyplynulo, že si rozumíme. Už jsme byly obě vdané, byly jsme si vzájemně i na svatbě a jedou já k nim přijdu, měli jsme jít všichni do kina, ona otevřela dveře, řekla, že nikam nejde a že už se mnou nechce kamarádit. Já se jí ptala proč, ale ona řekla, že proto. No to byla odpověď. Tak jsme se přestaly úplně stýkat, léta jsme se nebavily, mne to velmi zasáhlo a v podstatě urazilo. Uběhlo třicet let a mně zazvonil mobil a ozvala se ona a chtěla, abych k nim přišla, že si popovídáme a že mi řekne, proč se se mnou přestala stýkat. Tak jsem řekla, že nepřijdu a když jsem to vydržela tolik let, že mne to v podstatě už ani nezajímá a že si nebudu na stará kolena už dělat žádné starosti, nechci se tím zatěžovat a že bez toho dokážu v klidu žít. Položila jsem telefon a zaplavil mne osvobozující pocit z toho, že jsem jí dokázala taky tak vlastně "docela hloupě" odpovědět a už se nebudeme dál vídat, protože už to nechci. Já bydlím v jiném městě, mám jiné kamarády a nebýt dnešního tématu, tak už na to ani nevzpomínám.
Dana|Osvobozující pocit jsem měla, když jsem jako hlavní účetní veliké firmy mohla předat svou práci a odejít do důchodu
Mirek|Zdrac Nacelniku,
Mel jsem zivotni lasku, rozvedl jsem se kvuli ni, ale
Souziti nebylo idilicke. Jednoho dne jsem se vratil z
Cest a byla odstehovana. Sedel jsem pred domem, trochu
Smutny, ale velice osbozen.
Rad na ni vzpominam, ale jsem rad, ze je pryc.
Dobrou noc
Zdenek zase z Ostopovic|Osvobozující pocit je opět konec prázdnin a pocit splněné dovolené pro všechny členy domácnosti. Máme dva dvojí míry a s nimi mít splněno je opravdu běh na dlouhou trať. Vyjít z dnešní mládeži je velmi složité, každý má jiné představy a to za co jsme my byli vděční oni berou automaticky jako standard. je možné že to budou pravopisné chyby, diktují do nakousnutého jablka které má mít umělou inteligenci ale nezvládá ani časování a skloňování…
Bohumír - je zatím jen jeden| PRO OSVOBOZUJÍCÍ SVĚDOMÍ A TAKOVÉ TÍŽI NA SRDCI, JSEM DLOUHO NOSIL V SOBĚ.
Nedalo mi to a šel jsem k vůli tomu ke zpovědi. V dětských letech jsme chodívali na pajty, na třešně, na státní silnici. Stromy převážně už vzrostlé, nebylo lehké na ně vylézt. bylo nás více ale zvládli jsme vylézt všichni. To víte že to bylo hlídané, provoz na silnicích takový nebyl. Nákl. auta jezdili skoro stejná, nepoznali jsme je, já byl skoro nejvýš , tak mě než jsem slezl chytli. Ze strachu jsem řekl několik jmen kamarádů a oni jeli na úřad. Tam pustili hlášení o zlodějích na třešních. Klukům jsem zalhal že jsem řekl jiná jména, ale v hlášení to bylojak jsem jim to řekl. No měl jsem ostudu, bylo to pro mne těžká volba, chodil jsem do kostela, lhát se nemá. Tížilo mě to nějak a i když jsem se z toho vyzpovídal jednou, tak pak jsem si promluvil s panem farářem že i po zpovědi furt to není ono. Pan farář mě ale uklidnil že jsem se zachoval dobře, protože strach v dětských letech se promíjí. A tak si na to vzpomenu a říkal jsem to též u ohně pro klid v duši. Dopustil jsem se více chyb, kterých jsem litoval tak , že jsem se uved na správnou cestu. Jo bez proher není vítěztví, no a teď jsem to s zdělil rád i Vám. Zdravím přátele z NL:
Maruška,sev.Čechy|Hezký večer Vám i všem posluchačům.Osvobuzující pocit,myslím zažije každý.Já ho prožívám vždy,když čepuji benzín.Nikdy jsem se o to nezajímala.vždy čepoval manžel.Je to již sedum let.co navždy odešel (prožili jsme spolu 54 let) a já jsem na to sama.To se mi také stalo,že jsem šla platit a paní pokladní mi řekla,nic mi to neukazuje,špatně jste zsvěsila hadici.Řekla jsem jen,no,to budou mít ti za mnou radost,že zdržuji a ona,"Oni se nezblázní",to mě trochu uklidnilo a šla jsem hadici zavěsit,zaplatila a přes všechny pohledy naštvaných řidičů,jsem opravdu s osvobozujícím pocitem,že mám benzín,odjela.Přesto,čepuji benzín stále nerada.Muži se asi pousmějí,jsem ročník 40 a stále a ráda jezdím.Prosím o pozdrav Mirkovi,Milence a Aničce.Děkuji.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P.BORKU A POSL.N.L.TAKY JSEM ZAŽIL NĚCO PODOBNÉHO A TO KDYŽ JSEM V JEDNOM LÁZENSKÉM MĚSTĚ ZAPARKOVÁL NA PLACENÉM PARKOVIŠTI ,ALE NEMOHL JSEM NAJÍT PARKOVACI HODINY,KDYŽ JSEM SE VRÁTIL K AUTU,TAK TAM BYL LÍSTEK OD MĚSTSKÉ POLICIE ŽE SE MÁM DOSTAVIT NA JEJICH SLUŽEBNU TO VYŘEŠIT,KDYŽ JSEM TAM DOJÉL A VŠECHNO JIM VYSVĚTLIL,TAK MĚ TO BYLO VŠECHNO ODPUŠTĚNO. LETOS KDÝŽ JSEM TAM BYL OPĚT TAK JSEM TAM ZAPARKOVÁL A PO TELEFONU S MĚSTSKOU POLICII JSEM SI NECHÁL VYSVĚTLIT KDE ŽE TY PARKOVACÍ HODINY JSOU,BYLY ZA ROHEM A JEŠTĚ PO SCHODECH NA HORU.DALŠÍ MOMENT,KDY MĚ SPADNE KÁMEN ZE SRDCE JE MOMENT KDY MĚ PROPADNE TECHNICKÁ PROHLÍDKA NA AUTĚ A JÁ TO ZVLÁDNU BEZ POSTIŽENI.TAK TOTO JSOU TAKOVÉ MOMENTY ,KDY ČEKÁM NĚJAKÝ POSTIH A NAKONEC VŠECHNO DOBŘE DOPADLO.ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC ZDRAVÍM VŠECHNY SVOJE PŘÍZNIVCE.
Jana Jirkov|Pěkný horký letní večer Vám Borku i všem na příjmu NL! Takových osvobozujících pocitů jsem za svůj život zažila mnoho. Když zavzpomínám na má školní a studentská léta tak mi vždy onen pomyslný kámen ze srdce vypadl při každé úspěšně složené zkoušce a státnicích. No a při těchto zkouškách jsem obvykle měla na sobě boty na podpatku, které se zrovna příjemně nenosí, takže když jsem je pak zula, bylo to pro mne velmi osvobozující:) A když bychom se vrátili o 2, 3 roky nazpět, kdy jsme tu měli přísný lockdown v podobě povinného nošení respirátorů, jistě všichni se mnou budete souhlasit jak už jsme se těšili na to, až je jednou sundáme a budeme se moci normálně nadechnout, že? Pak bych se ještě zmínila o takové samozřejmosti jako je třeba záchod, ano zdá se být samozřejmostí, ale jen do doby, kdy vám vypoví službu, vy čekáte na instalatéra a nemůžete tak vykonat pohodlně svou potřebu, jak jste byli zvyklí, kdo to zažil mě pochopí... Zdravím a přeju všem posluchačům aby zažívali více těch osvobozujících pocitů, jak těch tíživých, pěkný pozdrav posílám pro p. Františka, p. Pavla, Mirka a p. Milenku z Poděbrad.
Sylva|ještě jsem zapomněla. To si vždycky naložím plno úkolů a práce, třeba aktuálně dárky pro přátele které navštívím...pak závodím s časem, než mi dojde že právě tohle není třeba, vždyť jsem jim už něco koupila a víc možná ani nepotřebují, když se takových svých plánů vzdám, mám osvobozující pocit. Takže nejen vyházet materiální věci ale zbavit se i úkolů které "nemusím" nebo případně je může udělat někdo jiný :-)
Sylva|Zdravím vás všechny. Osvobozující pocit mám vždy když se konečně dokopu ke cvičení. I když ho zkrátím na deset minut, cítím se pak mnohem lépe. ....Teprve až jako "stařena" (ač tak nevypadám :-) jsem zjistila jak osvobozující pocit je nemít v horkých dnech na sobě pod šaty už nic dalšího :-) Ještě svobodnější budu až jednou vyrazím naboso :-) Myslím že osvobozujícím pocitem může být i vyházení nenošených věcí ze skříní, ale to já dělám průběžně. Nebo vyhození věcí které nám neslouží z bytu, sklepa, půdy a radovat se že si je od kontejneru někdo odnesl a měl z nich radost. Nebo i "normální" úklid svého prostředí....
