Nebojte se posledních věcí: S Petrem Čagánkem s nadhledem o pohřbech a loučení

„Je pravda, že málokdo o smrti umí mluvit. Lidé jsou vystrašení, ale od toho jsme tu my, pohřební služby. Všechno vysvětlíme, poradíme, takže strach mít nemusíte,“ říká hned v úvodu rozhovoru Petr Čagánek, který pracuje v pohřební službě. V rozhovoru prozrazuje, že navzdory vážnosti situace zažívá ve své práci i úsměvné momenty.

Podle něj také ne všechny obřady posledního rozloučení bývají smutné: „Často tam hraje rocková muzika, rychlé písničky. Ono není dáno, že by to mělo být jen smutné a pomalé věci. Prostě záleží na přání. Někdy je to hudba, kterou měl rád ten člověk, nebo je to hudba, kterou prostě mají zase rádi jeho blízcí.“ A zažil prý i obřady, na kterých se zpívá a tančí.

Co do hudby jsou prý jednoznačně oblíbené skladby: Až mě andělé zavolají k sobě od Petra Spáleného, Tam u nebeských bran od Michala Tučného, Jednoho dne se vrátíš od Věry Špinarové nebo jakákoli verze Ave Maria. A specifikem ve Zlínském kraji je to, že hodně často u obřadu hraje hudba od Hradišťanu.

Na závěr Petr nabízí cennou radu pro pozůstalé: „Smutek k tomu patří. Člověk by si jím měl projít. Truchlení je důležité. Pokud se potlačí, zůstane to v hlavě a může to mít následky.“ A dodává, že právě hudba je nedílnou součástí obřadů, která pomáhá tyto těžké chvíle prožít.

Jaké jsou první kroky po úmrtí někoho blízkého – co dělat a na co nezapomenout? Jaká je dnes cena pohřbu? A jak vzniká pohřební řeč a jak dlouho trvá ji napsat? To, a spoustu dalších informací, na které se často bojíme zeptat, se dozvíte v rozhovoru Jožky Kubáníka s Petrem Čagánkem. A po jeho poslechu budete jistě souhlasit s tím, že právě on je důkazem, že i v tak vážném oboru, jakým je pohřebnictví, lze najít nadhled, humor a především lidskost.