Modlitební setkání představitelů křesťanských církví

Pavel Černý: "Velmi mi leží na srdci, aby církve našly skutečně to, co je jejich misií na počátku 21. století v této republice. Abychom byli schopni najít to, co naše společnost skutečně potřebuje a jak odpovědět a jak prezentovat evangelium srozumitelným způsobem. Za to se modlím, protože jsem přesvědčen, že v této době postmoderny je u nás mnoho hledajících lidí, kteří touží po opoře. A já jsem přesvědčen, že hledají Boha a že jde o to, abychom jim ho srozumitelně předložili."

Dušan Hejbal: "Tak v Církvi s velkým C: abychom k sobě našli cestu, abychom si byli ještě víc bližší, abychom si přestali hrát na umělé bariéry, protože ten svět, který se na nás kouká zvenku, se spíš podivuje tomu, že s tak malými rozdíly vůbec existuje tolik denominací. A co se týče naší církve - stále stejně: aby byla tím malým seménkem, z něhož vyroste strom, v jehož korunách mohou hnízdit ptáci. To je moje modlitba stálá."

Joel Ruml: "Když se modlím za církve, tak hlavně za to, abychom v církvích dokázali rozumět tomu, co tato společnost hledá, co lidi zajímá a co my jim můžeme nabídnout. To se netýká tohoto roku, ale vůbec mého fungování jako faráře, abychom dokázali ve vstřícnosti porozumět a něco podnítit, nabídnout, ne vést, nebo určovat nebo diktovat, ale nabídnout jiný styl myšlení, než kterým se kde kdo zaměstnává."

Josef Červeňák: "Tak v tomto roce nebo každý rok... Vybavuje se mi slovo Pána Ježíše z kázání na hoře, že máme všichni usilovat o království nebeské, a myslím si, že to platí i pro nás jako společenství církví, abychom usilovali o to, co je Boží - teď to nechci říkat jako nějakou frázi nebo klišé, schéma - ale abychom rozpoznávali tu společnou cestu, abychom se dovedli vzájemně zohlednit, abychom šli společně pro ten vyšší zájem, nejenom abychom hájili to své. Ono to vždy tak platí, že košile je bližší než kabát, ale musíme vidět, že jdeme spolu a že jsme ve službě. To poslání Pána Ježíše je, abychom tomuto světu zvěstovali evangelium a to evangelium je jeho, ne naše."

Aleš Navrátil: Hlavně mi leží na srdci, aby církve byly slané, to znamená, aby se nepřizpůsobovaly tomuto světu, ale skutečně byly tím ukazatelem, jakým způsobem lidé mají žít a jednat pro tuto společnost.

Modlitebního setkání se zúčastnil také Miloslav Kloubek, který šest let pracoval jako vojenský kaplan. V současné době je místopředsedou Církve bratrské a na část úvazku působí jako externí poradce ministra obrany. Zeptala jsem se ho, co mu leží na srdci, když se modlí za službu vojenských kaplanů.

"Hodně vyhlížím, aby se našel někdo, kdo by do této služby šel po nás, kteří už odcházíme do civilu, protože je to služba časově omezená. To tedy vyhlížím a k tomu nabádám představitele církví, aby se za to modlili, a modlím se i za to, aby vojenští kaplani v té službě obstáli, protože je to služba poměrně dost náročná, je při ní hodně vzdalování od rodin, od společenství, hodně cestování do ciziny za vojáky, povzbuzování. Ale ta služba nese úžasné výsledky, vojáci to přijímají vděčně, až bych řekl, že mnozí nadšeně, a tak si myslím, že je to velmi užitečné."