Martin Fendrych: Uprchlíci se valí z jihu i východu
Nelegálních migrantů, lidí prchajících před chudobou, suchem, konflikty a smrtí už zase přibývá. Pandemie covidu jejich počty na čas snížila, ale to je minulost. Evropská unie se dlouho nebyla schopna dohodnout na nějakém společném, přijatelném řešení. Na pravidlech, která by pomohla přetíženým státům, jako jsou Itálie nebo Řecko. A dnes i my, Polsko a Německo. Nakonec unie ve čtvrtek, na konci švédského předsednictví, shodu našla.
Uprchlíci se valí jak z jihu, tak z východu, z Ukrajiny. Z permanentních odmítačů migrantů jako je Polsko a Česko, se staly země, které jich přijaly obrovské množství. Celkem do Unie uteklo 3,8 milionu Ukrajinců. Nejvíc jich skončilo v Německu a Polsku, hned za nimi jsme my. V poměru k počtu obyvatel Česko vykazuje dokonce nejvíce uprchlíků z Ukrajiny s dočasnou ochranou ze všech zemí Unie.
Čtěte také
Nic to nemění na faktu, že roste počet lidí mířících do Evropy z Afriky či Asie a že ten dlouhodobý tlak země jako Řecko nebo Itálie nezvládají. Péče o utečence pak podle toho vypadá.
Politici unijních zemí přijali návrh „povinné solidarity“. Země budou mít možnost buď přijímat přidělené utečence, nebo nárazníkovým zemím pomáhat jinak. Jednou z možností bude kupříkladu částka za migranta, kterou by se státy mohly „vyplatit“ z jejich přijímání. Například polský premiér Morawiecki již dříve zmínil, že by mělo jít o 22 tisíc eur, což je asi 520 tisíc korun. Dohodnutá částka zatím není známa.
Čtěte také
Proti jakémukoli „eurodiktátu“ stálo Polsko a Maďarsko. Jiné země se sice relokacím, přesunům migrantů na své území, oficiálně nebrání, ale v praxi to nefunguje.
Z přibližně osmi tisíc přislíbených přesunů ze zemí jižní Evropy se jich minulý rok uskutečnily jen asi dvě stovky. Dohodnutý systém zkolaboval na sporech mezi Francií a Itálií. Ani těžce nalezená dohoda tedy nakonec nemusí fungovat.
Jediná dobrá cesta
Čtěte také
Všechny země se shodnou na tom, že smysl má ekonomické uprchlíky vracet do zemí, odkud přišli. Návraty však narážejí na mnoho překážek. Sami utečenci domů nechtějí, země původu je odmítají přijímat, stejné problémy jsou se zeměmi, přes které migranti jen tranzitují.
Evropští diplomaté tedy hledají nějaké páky, které by země donutily spolupracovat. Za takovou páku jsou považována víza, omezení vízové politiky. Pokud si nevezmete svoje lidi domů, přiškrtíme vízovou politiku a vy se do Evropy nedostanete. Byla by to diplomacie na sílu a předpokládám, že by dopadla podobně jako relokace mezi unijními zeměmi.
Ještě jedna věc. Klimatické změny s vysokou pravděpodobností spustí mnohem větší migrační vlny, než jaké dosud známe. Existuje ale jedna cesta – zlepšit život v zemích, odkud migranti odcházejí. Cesta na dlouho. Jediná dobrá cesta. V době války na Ukrajině cesta velmi vzdálená.
Autor je komentátor Aktuálně.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
