Lukáš Krpálek: Děda nás s bratrem přihlásil na karate a až po měsíci nám došlo, že chodíme na judo
Dvojnásobný zlatý olympionik, judista Lukáš Krpálek, je nepřehlédnutelný i svou výškou. „Hodně lidí si myslí, že být vyšší je v judu výhoda, ale každá výška má něco svého. Nerad se peru s malýma, protože ti menší se pode mě dokážou schovat. Ale v něčem ta výhoda je,“ připouští.
Téměř dvoumetrový judista má několik medailí z mistrovství světa i Evropy, bude vyznamenán prezidentem republiky, několikrát vyhrál Sportovce roku. Mezi největší triumfy patří zlatá medaile z olympiády v polotěžké váze z Rio de Janeira v roce 2016. Pak se přesunul do vyšší váhové kategorie a v těžké váze se mu povedlo vybojovat další olympijské zlato, tentokrát v Tokiu v roce 2021. „Tím, že jsem přešel do jiné váhové kategorie, tak jsem to bral trochu jinak, ne jako obhajobu titulu. I když spousta lidí to tak bere. Ale ty cíle byly jasný, chtěl jsem vybojovat medaili.“
Lehké to neměl, ne každý věřil, že by se to mohlo povést. „Očekávání byla velká a ten tlak obrovský. Na druhou stranu jsem neměl co ztratit. A v ten den jsem byl snad nejlíp koncetrovanej, co jsem kdy byl. Na žíněnku jsem nastupoval bez jakýhokoli stresu.“
Rozdíl mezi těžkou a polotěžkou váhou
Každá váhová kategorie je odlišná. „V té nižší jsou víc technický a víc pohyblivější, v té těžké je to hodně o hrubý síle, což se mi tak úplně nelíbí. V těžké váze nesmíte mít pod 100 kilo, to je asi jediný limit, horní hranice omezená není. Jsou tam i soupeři, co mají 180 kilo. A přehodit 180kilového soupeře není jednoduché. Tyto zápasy jsou vyčerpávající.“
Nejtěžším soupeřem byl judista, který měl 204 kilo. „Já se s ním nepral, ale jen ten pohled byl impozantní. Já patřím mezi ty nejlehčí soupeře, ale s těma kolem 140 kil se dá prát docela dobře. Jsem vlastně nejlehčí olympijský vítěz v těžké váze,“ směje se Lukáš.
V rodině se dělalo karate
Má bratra, s kterým vždycky chtěli dělat karate. V rodině se karate dělalo a mezi jejich oblíbené filmy patřily ty, kde se tento sport vyskytoval. „Děda nás tam chtěl přihlásit, ale omylem nás zapsal na judo. Už na prvním tréninku se nám ale moc líbilo a vlastně až po měsíci nám došlo, že chodíme na judo,“ směje se.
V plánu má odjet i na třetí olympiádu. „Pro mě je motivace vždycky se vrátit na žíněnku a vyhrát zápas. Rozhodně budu chtít ještě jednu medaili z olympiády. A vždycky jsem si tam přál mít rodinu. V Riu to nešlo, protože měsíc předtím se narodil syn, do Tokia to nešlo kvůli pandemii, tak na olympiádě v Paříži už to snad vyjde,“ doufá dvojnásobný otec.
Věděli jste, že chtěl raději hrát hokej? Jaký vztah má se svým největším soupeřem Teddy Rinerem? Projevují jeho děti zájem o judo? V rozhovoru také prozradil, že je vyučený truhlář a práce se dřevem ho velmi baví. Poslechněte si záznam pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
