Libici církevní restituce zklamaly. Roky usilovala o pozemky, které zdarma nedostane

3. duben 2013
Zprávy z

Obce po celé republice spoléhající na vyřešení církevního majetku zřejmě zapláčou. Pozemky v územních plánech určené pro rodinné domy nezůstanou státu, ale získají je právě církve. A mohou s nimi obchodovat za tržní ceny. Kdyby si je stát ponechal, mohl se s náboženskými společnostmi vyrovnat finančně v rámci miliardového balíku. Konečná verze zákona ale platí. Příkladem je Libice nad Doubravou na Havlíčkobrodsku.

Libice nad Doubravou - městys v chráněné krajinné oblasti Železné Hory. Jedinou rozvojovou plochou jsou čtyři hektary.

„Obec je v krajině položená spádově, proto jsme zvažovali výstavbu čistírny odpadních vod. A navazuje na to plocha pro další rodinné domy,“ říká starosta Václav Venhauer.

Celých 20 let se Libičtí pokoušejí problémy s církevní půdou vyřešit. Byli u řady jednání a věřili, že pozemky určené územním plánem pro rozvoj zůstanou státu a církve dostanou peněžní náhradu. Konečné znění zákona ale říká pravý opak.

„Teď budeme další dva roky čekat, jestli církve o ty pozemky požádají. A my budeme na začátku a musíme jednat s církvemi.“

Běžná cena orné půdy se pohybuje od haléřů po koruny. Plochy zhodnocené územním plánem pro výstavbu silnic nebo rodinných domů mají cenu i stokrát vyšší.

„Stát se de facto v tomto směru na obce vykašlal a dál jim nepomůže. Dvacet let jsme čekali na zrušení blokačního paragrafu,“ dodává zklamaný starosta Libice nad Doubravou Václav Venhauer.

Libice není jediná zklamaná obec

Obcí s podobným příběhem je více. Rozvíjet se chtějí také například v Nové Cerekvi na Pelhřimovsku, kde se jedná asi o tři čtvrtě hektaru.

„Nová Cerekev nemá nikde žádné své parcely na to, aby zde mohla vznikat výstavba,“ pokračuje tamní starosta Zdeněk Rajdlík.

Zákon ale platí a nezbývá čekat a pak jednat s restituenty - tedy s církvemi.

autoři: mik , tej
Spustit audio