Konec války v Náchodě. Ve většině měst se už slavilo, na Náchodsku ale stále ještě zněla střelba

5. květen 2024

Konec války na severu Východních Čech byl poněkud jiný díky hranici s Německou říší. Na cestě z protektorátu nebylo žádné území zabraných Sudet, byla to jediná přímá cesta do Německa (jehož součástí Kladsko bylo) a také z Německa. V posledních dnech války byl hraniční přechod plný nekončícího proudu uprchlíků - civilistů, vojáků, různých povozů a vojenské techniky.

Příliv lidstva nezastavilo ani podepsané příměří, všichni utíkali ve strachu před Rudou armádou. Němečtí vojáci pospíchali k Hradci Králové v naději, že tam už jsou Američané, už tehdy tušili, že pokud se dostanou do sovětského zajetí, výrazně se snižuje jejich šance na přežití.

Čtěte také

Přímo na hranici probíhalo odzbrojování, ale 9. května projela na Náchod jednotka SS s přibližně osmi samohybnými děly, v Náchodě se otočila a vrátila se k hraničnímu přechodu. Zřejmě proto, aby zdržela první sovětské vojáky a poskytla proudu uprchlíků čas k nočnímu ústupu k americké armádě.

Cestou se ovšem setkala s prvním vozidlem sovětské armády a došlo u Běloveské celnici k ozbrojenému střetu. Sovětští vojáci se stáhli do sklepa budovy celnice a po boji byli vyzváni k východu beze zbraní a se zdviženýma rukama, načež byli ranou do týlu zastřeleni.

V Bělovsi padlo víc sovětských vojáků než v Praze

V Bělovsi padlo 36 sovětských vojáků, podle slov historika Václava Sádla tedy více, než při osvobozování Prahy. V bojích padlo také několik Čechů, ať už aktivních účastníků bojů, nebo náhodných obětí.

Od hranice se blížila další vozidla sovětské armády, německá samohybná děla byla zničena a příslušníkům SS nezbylo nic jiného, než zmizet v přilehlých lesích. Postupně byli pochytáni a odvedeni do náchodského pivovaru, kde měl v posledních dnech války zázemí místní odboj. Příslušníci jednotek SS byli rozpoznáni podle vytetované krevní skupiny, byli často podrobeni mučení a všichni popraveni. Jejich těla pohřbena za náchodským zámkem vedle vojenského hřbitova z prusko-rakouské války 1866.

Čtěte také

Na mučení v náchodském pivovaru se podílelo několik místních občanů a mnoho desítek tomuto masakru přihlíželo. Našli se ale odvážní lidé, kteří běsnění v pivovaru bezprostředně poté odsoudili. Dochoval se přepis telefonního hovoru nově zvoleného předsedy MNV komunisty ing. Karla Strouhy, který se proti jednání místních občanů v pivovaru ohradil s dovětkem, že si vychováváme vlastní SS.

Proti veřejně vystoupil také národní socialista Alois Tašner, který 11. května v projevu před radnicí prohlásil, že po tom, co se stalo v pivovaru, se mu bude těžko hovořit. A ozval se i mladý katolický kněz František Šimek, který odsoudil masakr v pivovaru z kazatelny náchodského kostela. (Karel Strouha a Alois Tašner byli vězněni za německé okupace, Františka Šimka poslali do vězení až komunisté.)

Masakr v náchodském pivovaru nebyl nikdy vyšetřován a k soudu se dostal až v roce 1999. Žalobu k zemskému soudu v bavorském Hofu tenkrát podal muž z německého města Wiesbaden. Odvolával se na výpověď očitého svědka, zveřejněnou v roce 1955. Podle ní mělo být v Náchodě zavražděno 220 příslušníků elitní jednotky SS z českého zajateckého tábora.

Čtěte také

V roce 2001 a 2002 německý Spolek péče o válečné hroby provedl exhumaci šesti hromadných hrobů v Náchodě. Ostatky 117 nalezených těl převezl do společného hrobu německých vojáků v Brně. Komise dohlížející na exhumaci vydala zprávu, že ostatky po pětapadesáti letech nevykazovaly známky mučení ani okradení.

V žádné dostupné literatuře ani soudním spisu nenajdeme jména těch, kteří mučili a popravovali německé zajatce v pivovaru. Žijící pamětníci je znají, ale vzhledem k rodinám dotyčných lidí, které v Náchodě stále žijí, je odmítají uvést.

O nevyjasněných událostech prvních květnových dní roku 1945, které se staly předlohou náchodskému rodákovi a spisovateli Josefu Škvoreckému pro jeho slavný román Zbabělci, si s historiky a pamětníky povídala Šárka Kuchtová.

autoři: Šárka Kuchtová , baj
Spustit audio

Související