Klášter, který zažil Akci K. Historik Jan Heinzl mluví o Hejnicích, kam si lidé stále chodí pro odpuštění a naději

19. červenec 2020

Dvě chrámové věže a mezi nimi vrch Ořešník. Poutní a kulturní fenomén, historická památka, barokní výletní cíl a svědek Akce K – to všechno je dnes areál někdejšího františkánského kláštera v Hejnicích v Jizerských horách, který vzkvétal v 17. století za vlády rodu Gallasů. Se správcem objektu, historikem a publicistou Janem Heinzlem, mluvil David Hamr. 

Historii šel Jan Heinzl na začátku nultých let studovat proto, že ho – také kvůli rodinné historii – zajímalo období vzniku Československa, druhá světová válka a období po ní. S hejnickým klášterem je úzce spjatý od roku 2001, kdy tu začal pracovat jako recepční. Pohnutou historii místa, které původně sloužilo jako františkánský klášter, ovšem roku 1950 bylo proměněno na lágr určený k likvidaci řeholních řádů, ale vnímal už jako chlapec.

Jan Heinzl, historik, publicista a ředitel Mezinárodního centra duchovní obnovy

 „V Hejnicích jsem vyrůstal. Už na konci osmdesátých let, kdy jsem tu ministroval, jsem od pátera Kubíčka dostal velký kostelní klíč. Dveře šly ovšem otevřít velmi jednoduše, klášter byl životu nebezpečný. Střecha v hrozném stavu, všechno dřevěné napadené dřevomorkou, stěny před zhroucením, zkratka smutný pohled,” vzpomíná ve Vizitce. Jako syn knihovnice věděl, že Severočeské muzeum v Liberci v prostorech kláštera chystá projekt na vybudování depozitáře, knihovny a kulturního centra. Pak ale přišel listopad 1989 a nastaly změny: klášter se dostal do majetku litoměřické diecéze a díky úsilí klíčové postavy, pátera Miloše Rabana (1948 - 2011), počala jeho rekonstrukce.

Příběh viny a odpuštění

Z hejnického kláštera, jemuž vévodí bazilika Navštívení Panny Marie, se stalo Mezinárodní centrum duchovní obnovy. Cíl poutí, místo setkávání, odpouštění, smíření, ale i prostor, kde mohou složit hlavu turisti nebo třeba firmy na takzvaném teambuildingu. Jan Heinzl, od roku 2017 už v roli správce celého objektu, zkouší toto místo uchovat v takovém stavu, v jakém ho převzal. A navíc se postarat o to, aby se tu poutníci i turisti cítili dobře. 

Historii studoval proto, aby byl schopen porovnat dějiny vlastní rodiny s dějinami regionu. A také aby se srovnal s otázkou viny, což je pro něj dodnes veliké téma. Nejde přitom jen o vinu osobní. Právě hejnický areál byl totiž přímým aktérem takzvané Akce K, což byla násilná a nezákonná likvidace klášterů a řeholních řádů, jež v Československu proběhla v dubnu roku 1950. 

Pohled z vyhlídky na Hejnický chrám a klášter

Mezi lety 1952 a 1955 pak místo sloužilo jako internační klášter, kterým prošlo 500 mužů a žen. „Byla to ta nejpřísnější forma vězení, pak už následovalo jen odsouzení a přesunutí do klasického kriminálu,“ konstatuje Jan Heinzl. Zmiňované období však prý v paměti místních není ukotveno tak, jak dnes vnímáme například nacistické koncentrační tábory. Žádné vzpomínky na utlačování svobody, nucené práce, obrovské omezení svobody, přeřazení na dělnické práce. „To, že místní na toto období nevzpomínají jako na něco negativního, vidím jako největší problém. V jejich vzpomínkách byli řeholníci prostě jen lidé v kolektivu, který se staral o místní průmysl.“

Poslechněte si celou Vizitku, ve které pan Heinzl mluví o tom, jak se s otázkou viny a odpuštění popasovaly jiné kláštery, a také o tom, co s Centrem duchovní obnovy provádí aktuální vládní opatření proti šíření koronaviru. 

Spustit audio