Kdo dostane Českého lva, nikdo předem nevykecá, říká Milena Steinmasslová
K životu potřebuje soukromí a ticho. Čím je starší, tím víc vnímá slovo jako hodnotu, kterou jsme nechali zdevalvovat. Se slovem se snaží pracovat zodpovědně a pouští do vesmíru jen slova, za kterými si můžeme stát. Jakmile jsou slova manipulativní, polopravdivá, příliš emotivní, vytváří kryt, který zakrývá to podstatné. Naším hostem je držitelka Českého lva Milena Stienmasslová.
Narodila se v Praze v den, který je Mezinárodním dnem poezie, Loutkového divadla a taky Mezinárodním dnem sázení stromů, mimo jiné i Mezinárodním dnem zdravého spánku. Vystudovala DAMU a skromně říká, že všechno, co se v jejím životě děje, jsou šťastné uzlíky jejího života. Českého lva má za vedlejší roli ve filmu Němá tajemství.
Němá tajemství, dvě slova, která dohromady dávají název filmu. Co je to ve vašem případě, když se řekne tajemství?
Něco, co by měl asi člověk, pokud to tak nazve, chránit. Pohádky nás to učí, že když tajemství, ať už z hlouposti, z pýchy nebo jen z překotnosti prozradíme, přijde trest. Na druhou stranu udržet tajemství někdy může být i úkol téměř nadlidský. Nemusíme si ho dát my sami, ale nějakým způsobem to na nás padne. Může to být i opravdu něco, co člověk ví, že by naopak říct měl, že to není to tajemství, které se chrání jako poklad, ale že to je tajemství, které věci mění, s časem či událostmi manipuluje, celé je to vlastně špatně.
Na Českých lvech za mě zařvala Jana Plodková.
Němá tajemství. Úlohou Mileny Steinmasslové v tomto filmu režiséra Tomáše Mašína je matka, maminka. Když přišla nabídka, abyste ji hrála, rovnou jste jí dala šanci?
Ne, vůbec. Na začátku jsem fakt byla velmi sobecky soustředěná na sebe, na tu figuru, na to, co ke mně přichází od kolegyní, od Tomáše, který mě nesmírně dobře vedl. A teprve až ke konci, když jsem cítila, že jsou se mnou spokojení, tak jsem se začala uklidňovat. Já jsem měla hlavně snahu, abych jim to nezkazila. Prostě jsem věděla, co mám, ale také jsem věděla, co nemám.
My jsme pak, než jsme měli první setkání s novináři, tak jsme dostali takový ten hrubý střih, abychom se na to podívali, abychom vůbec věděli, o čem budeme hovořit. Já jsem volala svému mladšímu synovi, řekla jsem: „Honzo, prosím tě, přijeď sem, já mám strach se na to koukat sama.“ A my jsme si to pustili a najednou, když ten film šel, jsem si uvědomila, že se nevnímám jako já, že se tam koukám na tu paní. Říkala jsem si: „Tak jo, tak je to asi fakt dobrý.“ A ten můj mladší syn se ke mně otočil a říkal: „Tak už točíme hollywoodský filmy.“ To byla od něj velká pochvala, protože kluci s chválou velmi šetří.
Skutečně se to, že jste Českého lva získala, dozvídáte až v okamžiku, kdy to vysloví moderátor večera?
Mě to taky překvapilo, ale opravdu se to nevykecá. To je jako klobouk dolů. Fakt klobouk dolů. Že to ti lidé, co to věděli, prostě opravdu neřekli nikomu.
Kdo vám lva předával? A jaká byla vaše reakce?
Lva mě předávala paní Eva Farna. Moc jí to slušelo. Já mám její humor a její zpěv ráda, takže jsem byla šťastná, že je proti mně ona a že mně to s takovou jako radostí dává. Já jsem ani neměla moc času na nějaké reakce, protože Janička Plodková, která seděla vedle mě, tak zařvala štěstím, takže já už jsem neměla co dělat. Ona v podstatě byla tak laskavá, že to takhle ze mě sejmula, vypustila to ven a mně už se přestaly třást nohy a mohla jsem na těch vysokánských podpatcích vyjít schody, takže ta pro mě udělala obrovskou službu. To bylo od ní moc hezké.
A na závěr, protože závěrečnou otázku vždycky klade umělá inteligence, já si dnes dovolím položit dvě. Jedna z těch dvou. Kdybyste měla možnost ztvárnit jakoukoliv historickou osobnost, koho byste se vybrala a proč?
Nedávno jsem věděla, že se točí film o panu Krieglovi, tak kdybych mohla ztvárnit jeho ženu.
A ta druhá otázka. Je nějaká herečka, která vás inspirovala a ke které vzhlížíte?
Nejsem úplně přítelkyní velkých slov. Milá umělá inteligence, škrtnu slovo vzhlížím. Ale miluju Natašu Golovou od své puberty. Eva tropí hlouposti jsem viděla opravdu nejméně 50x. Je to moje velká herecká láska.
Na jevišti mě dojímala a rozesmávala mě moc paní Medřická. Tu jsem měla taky moc ráda. Samozřejmě je tady spousta dalších hereček, na které jsem koukala na jevišti, říkala jsem si jo, jo, jo to je fakt dobré. Tak ale tyhle dvě, hlavně teda Nataša Golová je moje celoživotní láska.
Jak se člověk dozví, že je nominován na Českého lva? A jak si Milena Steinmasslová vybírala šaty na tuto akci? Co mají společného s Karlem Čapkem? A proč ji umělá inteligence nepřekvapila? Poslechněte si celý záznam pořadu.
Související
-
Dabing Street jsem nejdřív odmítl a režisérovi napsal sprostou SMS
Viktor Preiss, držitel dvou cen Týtý, Ceny Thálie, Ceny Františka Filipovského. Na jaře to budou dva roky, co odehrál poslední představení v Divadle na Vinohradech.
-
Karel Heřmánek mladší: Nepodědit divadlo? Hrozně bych si to vyčítal
Manželé jsou osm let. Ona říká, že láska na první pohled to nebyla, že se sblížili, až když ji začal škrtit. Hosty jsou Nikol Heřmánková Kouklová a Karel Heřmánek mladší.
-
Plánování je pro mě největší zoufalství, směje se herečka Jana Paulová
Jana Paulová vystudovala DAMU. Začínala v Semaforu, hrála v Hudebním divadle v Karlíně, dnes například v Kalichu. Oblíbená je v seriálech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.