„Junáci vzhůru, volá den“ aneb novopacký skauting slaví 100. narozeniny velkolepou výstavou

Rok založení novopacké organizace vyplývá ze zápisů Václava Hynka, který v roce 1920 zaznamenal začátky skautského dění ve městě. Po poválečných vedoucích Františku Hančilovi, Miroslavu Pitrovi a Olze Vaisové, když byl skaut opět obnoven po protektorátním zákazu, se řízení střediska ujali bratři Mádlové.

Skauti mají zážitky, které je učí odpovědnosti a samostatnosti. Vzniká kamarádství na celý život

• Upravit
• Smazat

Přijďte si připomenout, jaké to bylo za totality. Čeká nás hradecká premiéra filmu Skauti bez lilie, doplněná o vzpomínky a živou debatu s Jirkou Koblížkem, vedoucím jednoho ze dvou skautských oddílů, které nepřerušily ani za časů totality svou činnost, a Joskou Novotným, člověkem, který byl jen ve špatnou dobu na špatném místě. 

„Po válce jsme se nejdřív scházeli v bývalých dřevěných ubytovnách používaných za války, za tři měsíce vyrostla díky skautským brigádám ve Zlámaninách chatová osada Sopka. Chatky jsme přivezli z Borovničky," rekapituluje pamětník Jiří Hylmar.

Osada byla vzdálená od centra, proto si skauti postavili klubovnu ve městě.

„Tuto poválečnou epochu ale zakončilo zrušení organizace, zabavení klubovny a její předání do majetku ČSM," dodává Jiří Hylmar.

Vzpomínka na rovera Kóťu na novopacké výstavě|foto: Vladislava Wildová

Skauti se ovšem scházeli dál a tak někteří z nich skončili v komunistických lágrech, ve věznicích, ale i v exilu.

Kalendář akcí novopackých skautů na rok 2019|foto: Vladislava Wildová

Packý skauting prý ale nikdy nebyl úplně přerušený, proto mohl být v roce 1968 zásluhou skautů odsouzených v padesátých letech, kteří se před Pražským jarem vrátili, opět probuzený k životu.

K obnovitelům skautské tradice patřil právě Jiří Hylmar, dále pak Radek Pavlovec, Jan Kazda, Jan Karlas a Jirka Materna, kteří se už v roce 1970 dočkali nového zákazu Junáka. Tehdejší úředníci ale zapomněli převést klubovnu v katastru na Dětský dům, který v budově sídlil, a tak skauti v roce 1990 přišli do svého.

Činovníka novopacké skautské organizace Jindřicha Beneše (Béňu) vyrušila při instalaci výstavy v Suchardově domě v Nové Pace redaktorka Vlaďka Wildová:

Podle Jindřicha Beneše přispívá skauting k rozvoji osobnosti všemi směry, není jen zaměřený na sport. Ze skautingu vycházejí i lidé humanitně, výtvarně či přírodovědně zaměření.

Kdo je jednou skaut, je jím celý život. Hranice profesí Ladislava Stuchlíka vede bělohradským parkem

• Upravit
• Smazat

Ladislav Stuchlík je šéfem Městského kulturního střediska v Lázních Bělohradě, fotografem, šéfem Bělohradských listů i skautem. Jeho dosavadní životaběh zahrnuje několik důležitých záchytných bodů. Ke stěžejním patří rodina a nejbližší, pak skauting, určitě však Podkrkonoší s městysem Pecka, s Lázněmi Bělohrad, s legendárním parkem Bažantnice, bělohradský zámek a zámecký park, který se pro Ladislava Stuchlíka dokonce stal osudovým životním místem.

Skauting je zajímavý i tím, že spojuje jak mladé, tak dospělé, informace se prolínají. Podstatná je pestrost. Potěšující je, že zájemců z řad nejmladší generace v posledních letech přibývá.

K obzvlášť vzácným exponátům na novopacké výstavě patří podle Béni nejvyšší skautská vyznamenání nebo za činnost po padesátých letech, kdy byli roveři vězněni za to, že vyvíjeli skautskou činnost, i když nesměli. Za to, že se snažili o obnovu střediska, dostávali později různá ocenění.

S přípravou výstavy ke století novopackého skautingu pomáhal i old skaut Petr Kazda (Hejkal), který ještě donedávna působil ve Francouzské cizinecké legii:

Petr Kazda je skautem už od šesti let a devadesát procent kamarádů jsou prý ti, se kterými se ve skautu v dětství setkal. A proč ho skauting baví?

„Tím, že jste skautem odmala, tak jste pořád v přírodě, v příjemném kolektivu, pořád se něco děje. A jak tady Béňa mluvil o rozvoji osobnosti, nemůžu než souhlasit. Nemám potřebu hledat někde dál. Tady žiju, tady mám kamarády, tady chci zůstat..."