Domy mrtvých předků: dlouhé mohyly z eneolitu a velryby na průzkumu oceánské kůry pod mořským dnem

V úvodním přehledu zajímavostí vám představíme dva nejrozšířenější druhy invazních živočichů na našem území, dozvíte se, že sloni si mezi sebou dávají jména a přezdívky, povíme si o nečekaném objevu jinovatky ve vysokých polohách na marsovském rovníku, pogratulujeme ruskému kosmonautu Olegu Kononěnkovi k tisícovce dní na oběžné dráze a nakonec se zmíníme o prvním víceméně zdařeném letu dopravního systému Starship od společnosti SpaceX.

Dlouhé mohyly: Domy mrtvých předků

Dokumentace výzkumu dlouhé mohyly v Račiněvsi, srpen 2022|foto:Petr Krištuf

V pozdní době kamenné čili eneolitu, před nějakými pěti, šesti tisíci lety, budovali tehdejší zemědělci ve střední, západní a severozápadní Evropě rozměrné mohyly zvláštního podlouhlého tvaru. V Čechách byly první dvě objeveny už docela dávno, víceméně náhodou v Březně u Loun. V roce 2009 pak identifikovali archeologové jako eneolitickou mohylu objekt, zkoumaný u Ctiněvsi nedaleko Řípu. O tom všem jsme si říkali před týdnem. Dnes budeme uvažovat nad tím, proč naši dávní předkové tyto mohyly vůbec budovali a proč mají takovou podobu. Podíváme se na ně z letadla a blíže si představíme právě ony dvě dlouhé mohyly které byly u nás archeologicky zkoumány jako první.

Výzkum dlouhé mohyly Dušníky, srpen 2021|foto:Petr Krištuf

O dlouhých mohylách si povídáme s Petrem Krištufem z Katedry archeologie Západočeské univerzity v Plzni, který se cíleně věnuje výzkumu sociálních a rituálních monumentů eneolitu a jejich krajinného kontextu. Hlavním společným prvkem těchto mohyl je právě jejich extrémně podlouhlý tvar. Nejdelší z nich měří na délku i více než 150 metrů – jejich šířka přitom nepřesahuje 20 metrů. Nejsou to ale jediné takto „protažené“ objekty, které po sobě eneolitičtí zemědělci zanechali. Odborníky to vedlo k zajímavým úvahám.

Která z eneolitických kultur dlouhé mohyly budovala? A se kterou jsou spjaté mohyly, nalezené u nás? Kolik dlouhých mohyl se u nás až do dneška podařilo objevit? A jak to bylo s objevem mohyl v Březně u Loun? Letos je to právě 70 let, kdy tam archeoložka Ivana Pleinerová zahájila svůj první výzkum. Tehdy to byla jen malá záchranná akce, která se však v následujících letech značně rozrostla. A přinesla spoustu významných objevů.

Velryby ve službách seismologů

Plejtvák obrovský|foto:Shutterstock

Už nějakou dobu se ve světě vědy hodně dbá na takzvanou interdisciplinaritu. Díky vzájemným přesahům mezi vědními obory je totiž často možné získat nové, nečekané a v mnoha ohledech obohacující poznatky. Věřili byste třeba ve spolupráci seismologů s mořskými biology, která může vést k lepšímu poznání geologické situace pod mořským dnem, až v oceánské kůře? Funguje to! A to díky velrybám, konkrétně plejtvákům obrovským, a jejich zvukovým projevům, které se ve vodním prostředí nesou opravdu velmi, velmi daleko. A nejen v tom vodním.

Plejtvák Brydeův|foto:Profimedia

O volání plejtváků se během svého doktorského studia na univerzitě v Oregonu, ve Spojených státech amerických, zajímal geofyzik a seismolog Václav Kuna, nyní z Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky v Praze. Zájem vyvrcholil v roce 2021 publikací článku v časopise Science, na kterém se spolupodílel emeritní profesor oregonské univerzity, seismolog John Nábělek. Proč vůbec oba pány seismology volání plejtváka obrovského tolik zajímalo?