Databáze obětí holocaustu na webu Holocaust.cz nově obsahuje i údaje o Romech a Sintech

Projekt, který mapuje a dokumentuje romské oběti holocaustu z území Česka, začal v roce 2016. Jaké měl fáze a kroky, popisuje historik Michal Schuster.

„Základem bylo udělat rešerši archivních fondů a zdrojů, kde ty informace budeme hledat. Vytipovali jsme několik základních archivů, kde jsme začali pátrat a zkoumat, pak přibývaly některé další archivy. Navštívili jsme i Spolkový archiv v Berlíně, pak několikrát Archiv Koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau v polské Osvětimi, což byl zásadní výzkum. Začali jsme postupně shromažďovat jakékoliv osobní údaje o těch obětech.“

Přitom mohli navazovat už na starší práci významného historika.

„Když jsme začali shromažďovat ty základní informace, tak jsme navazovali na práci historika Ctibora Nečase, zakladatele historiografie o romských dějinách a o tématu nacistické genocidy Romů, který už v minulosti vydal seznamy vězňů těch protektorátních cikánských lágrů a také těch, kteří z nich byli odtransportováni do Osvětimi. Vycházeli jsme už z jeho předpřipravených seznamů, takže jsme měli nějakou představu o těch lidech – o jménu, příjmení, datu a místu narození, případně vězeňském čísle a podobně. K těmto základním informacím jsme se snažili dohledat další informace, respektive ověřit, zda pan profesor má ty údaje všechny správné, zda souhlasí s tím, co se nám ještě podaří vyhledat.“

Cílem bylo vytvořit takzvaný autoritní záznam, to znamená ze všech těch zdrojů vytvořit jeden záznam, který je nejpravdivější. Údaje v různých zdrojích se totiž leckdy rozcházejí.

„Často se stávalo, že ten, kdo zapisoval údaje o jméně, narození, mohl udělat chybu, protože už třeba na tom předchozím záznamu, ze kterého on opisoval, byl nečitelný například měsíc narození. Třeba se mohlo stát, že když ten zápis byl 1. 11. a pak následoval rok, tak 11. měsíc byl napsán jako dvě čárky, ale někdo to mohl přečíst jako římskou dvojku a udělat z toho únor. A pak samozřejmě když se zapisovaly údaje v koncentračních táborech, tak je tam zapisovali často lidé, kteří nebyli seznámení s českým prostředím a nevěděli, jak se správně zapisuje příjmení Růžička a další, takže je často zkomolili. To samé se mohlo stát s místem narození – nevěděli, co to je za obec Heřmanův Městec, tak napsali Herman. Tak došlo ke zkomolení. Bylo velice náročné toto všechno ověřovat a zjišťovat, například o jaké lokality se jedná a v kterém okrese leží. Když tam někdo napsal Lhota, tak těch Lhot je v Česku celá řada a my se musíme dobrat té konkrétní Lhoty. Byla spousta takovýchto úskalí, se kterými jsme museli počítat a pracovat, abychom se dobrali toho skutečného výsledku.“

Do databáze obětí v budoucnu přibydou i údaje o Romech a Sintech, kteří zahynuli v tzv. cikánském táboře v Hodoníně u Kunštátu, v Osvětimi či jiných táborech.