Posluchač z Azorů|Dobrý večer paní moderátorko, toto téma mne provází po celý život, svou lásku k hudbě jsem převzal po svém dědečkovi, muzikantovi. Když jsem se dozvěděl o hudebním nadání mého dědečka a jeho vášni k ní, velmi mne tento fakt potěšil. Je úžasné cítit to propojení mezi generacemi a pěkné vidět starší členy rodiny, když si připomínají své milované zesnulé skrze mladší generaci. Člověk tak působí jako žijící vzpomínka.
Zdravím,
Posluchač z Azorských Ostrovů :)
Daniela z Prahy|Dobrý večer, možná, to mám po taťkovi. Každý týden se zavřel a svoje myšlenky si srovnal do nedělního kázání. Mluvené slovo s dobrým přednesem, nebo slovo psané mu bylo vlastní. Zdědila jsem to. Recitace mě od dětství bavila. Když jsem se zeptala vnučky, proč se nepřihlásí na školní besídku s nějakou básničkou, tvrdila, že žádnou vhodnou nenašla. Tak jsem sedla a pro třináctileté děvče básničku napsala . Jmenuje se Rodokmen, čímž se hodí k dnešnímu tématu. Nebojte, nebudu ji psát celou, jen kousek závěru.
...O zákonech dědičnosti měl by každý něco znát./ Jenom trouba dokáže se genetice hloupě smát./Dozvědět se, po kom asi mám své vlasy zrzavý,/ který z předků měl své nohy tak jako já šmajdavý./ Kdo byl prvním cholerikem z mé rodové linie?/Někdo přece za mé chyby jako první vinen je./Sestavuji rodokmeny, navštěvuji úřady./ Já si všechny svoje předky srovnám hezky do řady./Odpovídat budou oni za všechny mé špatnosti./ Bez nich bych se narodila jen s dobrými vlastnostmi!
Daniela z Prahy
Jana Jirkov|Hezký večerní čas p. Lucie a všichni posluchači NL! Tak po babičce z tátovy strany jsem zdědila lásku k folkloru a lidovým písničkám.To jsem podědila i po mém tátovi, který to má také rád. A po dědečkovi z mamčiny strany jsem podědila talent na malování, ten zdědila i má mamka a všichni její sourozenci. No a po mé mamce jsem třeba podědila romantickou povahu. Srdečně všechny zdravím a přeji všem pěkné vzpomínání na své předky.
Marcela|dobrý večer,
U nás je to dost co se týče hudby, můj dědeček se v 50 letech dal na klavír ,a pak si hrával doma.
Zvládal klavír, klárinet, trubku . A moje mamka se učila na klavír také, jelikož a protože je učitelka
mateřské školy, tak se také musela naučit na nějaký ten hudební nástroj.
Co se týče mě tak to se mnou zkoušeli už v 7 letech, ale bohužel pak byl problém s mím zdravím a navíc jsem měla problémy se školou. To víte jsem odmala epileptička.
A tak jsme to pak přerušili. Dost dlouho jsem na nic nehrála, a protože mám tzv. dobrý hudební sluch a pamatováka na písničky různých hudebních skupin a pěveckých osobností.
-prostě mě stačí slyšet písničku , nebo text nějaké skladby. A do druhého dne ten text umím.
A tak jsem se v roce 2012 dala zpátky na hudební kurz - klavír , a jsem ráda že si něco přehraji,
protože jak píši. Stačí mi poslechnout si skladbu , a jdu si to zkusit přehrát.
- nebo se mi stává že třeba jdu někam, a po cestě si pobrukuji nějakou tu skladbu.
A pak si na ní třeba vzpomenu další týden , a na hodině klavíru si jí zkouším přehrát.
Jen co mě štve , že o takové lidi jako jsem já, nikdo nemá zájem.
A tzv. úřady práce Vám s takovou to věcí nepomůže , aby jste si šli za svým snem.
A rodina ? Pokud jako já / protože já nemám / nemáte někoho kdo je slavnou osobností, a živí se už hudbou, tak se nikdy nechytnete a sen si nesplníte.
Spíše naopak. Rodina Vám raději řekne - nevymýšlej kraviny , a nebo když už něco uděláte, tak Vám řeknou děláš jen ostudu.
No není to až tak dobrá podpora od rodiny :(
Přeji hezký večer
Marcela z Děčína
PS. KÉŽ KDYBY ŠLO SI JÍT ZA SVÝM SNEM, A ŽIVIT SE HUDBOU :(
