Chov včelích matek: Nejsilnější nová královna obvykle prokouše sousední buňky matečníku a slabší jedince zabije
Neznalý člověk závidí včelaři med i peníze, které za něj utrží. Ale včelaření je docela dřina s nejistým výsledkem. Vyžaduje jak zápal pro věc, tak i hodně znalostí. Například chov matek – nových královen – je částečně věda a částečně i trochu magie.
Chov včelích matek si žádá zkušeného včelaře a je to velmi složitý proces. Ale včelstvo si umí novou královnu-matku odchovat samo. Vycítí, že matka slábne, a proto vytvoří matečníky, speciální buňky, větší než buňky pro včely dělnice. Stará matka tam naklade vajíčka a po vylíhnutí včely tuhle larvičku krmí už jen mateří kašičkou – roste nová matka.
Matečníků bývá několik a nejsilnější nová královna obvykle prokouše sousední buňky a slabší jedince zabije. Stará matka, pokud má ještě dost sil, vyletí s rojem z úlu. Pokud už je velmi slabá, včelstvo ji „odstaví“ a ona uhyne. „Zákony přírody jsou neúprosné, ale slouží ku prospěchu včelstva. Po svatebním proletu pak nová královna-matka už jen klade vajíčka a koloběh se opakuje,“ říká dlouholetý včelař Petr Musil ze Žitenic.
Ve Výzkumném ústavu včelařském v Dolu, který funguje od roku 1919, se včely dál šlechtí a podporují se žádoucí vlastnosti. Například to, aby nebyly agresivní. Využívá se i moderních metod, třeba inseminace.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
