Česko je velmocí v pěstování máku, a tak mlýnek na mák nemohl chybět v žádné domácnosti
Každá hospodyňka ví, že do koláčů, buchet či na nudle je nejlepší čerstvě namletý mák. Možná už máte doma moderní přístroj, elektrický mlýnek, ale jistě se shodneme na tom, že jeho předchůdce, poctivý litinový mlýnek, který používaly naše babičky, je prostě nesmrtelný.
Mlýnek na mák funguje na principu šrotovníku, tedy dvou kotoučů, z nichž jeden je uložen pevně a druhý volně. Dochází tak mezi nimi ke tření. A semele ledacos, od obilí přes koření až po zmíněný mák. Pravda, takovéto ruční mletí je sice namáhavé, ale výsledek stojí rozhodně za to.
Slavné české mlýnky
U nás, respektive ještě v tehdejším Rakousku–Uhersku, vyrábělo mlýnky hned několik výrobců. Nejznámějším byla firma Porkert ze Skuhrova nad Bělou na úpatí Orlických hor. Její historie se začala psát v roce 1881, kdy si Josef Porkert pronajal Růženinu huť.
Počátkem nového století se Josef vydal do Ameriky a přivezl s sebou licenci na výrobu mlýnků. Psal se rok 1905 a jejich první Bytelný litinový mlýnek na maso je proslavil a nechyběl tehdy v žádné české domácnosti. A protože lidé od nás odjakživa milují mák, následoval neméně slavný mlýnek právě na tuto plodinu.
Firmu Porkert nezničily ani války, ani hospodářská krize, požáry či znárodnění. Až levné čínské mlýnky. A tak máte-li ještě doma poctivý litinový mlýnek na mák, opatrujete jej jako oko v hlavě. A pokud ne, přijďte se na ně podívat alespoň do muzea. Největší počet mlýnků dokázal shromáždit sběratel a výtvarník Eduard Riedel. V Ostravě pro ně založil v budově bývalého mlýna na krupici a kroupy na Nádražní ulici rovnou celé muzeum.
